Krmiči holubů, nebo šedí panteři?

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

Všichni mají své dny

Úvodní stránka » Všichni mají své dny

Svatý Václav (28. září)

Díval jsem se v televizi, jak vlasteneckým katolíkům prší na hlavu. Sešli se ve Staré Boleslavi k průvodu za lebkou patrona a propršelo jim to. Jako Čech a bezvěrec jsem jim to trochu přál. Potom jsem jim to trochu záviděl. Jsou ochotni si nechat pršet na hlavu a poslouchat mravoučné řeči svých náčelníků, a to vše v době, kdy já už nevěřím ani sám sobě, natožpak něčí všemohoucnosti. Představa, že Vševěd se zelenýma očima má nějaký širší plán, podle něhož řídí jak kroky moje, tak i stonožky, je pro mě hůře uchopitelná než to, že se rovnoběžky protínají v nekonečnu. O tom ale až jindy.

Historici říkají, že kdyby byl Václav zůstal naživu, čekal by Čechy osud Bavorů. Stali bychom se dalším netypickým německým kmenem. Václav měl k tomu dobře našlápnuto. Zakladatelem českého státu, jenž s přestávkami vydržel dodnes, se tedy stal bratrovrah Boleslav. Až potud je to známá věc. Jenže nelze říci A a neříci B. Pokud hlavní zásluhou svatého Václava o tento stát bylo, že se nechal zabít, pak bychom se měli v Boleslavi scházet k díkůvzdání za ten mord. Což nečiníme. Naopak, když Němci za okupace udíleli svatováclavské orlice, nebylo to žádné zneužití symbolu, ale jeho věcně správné využití.

Václavův přínos je tedy asi víc v jeho životě po životě než v jeho životě. Kníže, symbol spirituality, dobroty a všech hezkých vlastností, které sami sobě ve slabých chvílích přisuzujeme, spolu s Janem z Nepomuku drží nad námi všemi ruku. Inu, dobrá dvojka virtuálních hrdinů. Ovšem Václav byl patrně dobrák a tak si asi tu sochu na Václaváku zaslouží, jelikož dobráků oddaných nějaké myšlence u nás nikdy nebyl nadbytek. Kdybychom se totiž řídili racionalitou, Václavák by se dnes jmenoval Boleslavák. To by bylo příhodnější, přišli bychom ale o velkou porci dojetí a vznešenost oběti, o všechen ten patos a étos svatováclavského kultu. To mě vede k úvaze, že možná opravdu naše kroky řídí Zelenooký. Musí být nějaký důvod, proč se pořád potácíme mezi vírou a rozumem.

-m-