Krmiči holubů, nebo šedí panteři?

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

Touha po Arcadii

Úvodní stránka » Touha po Arcadii

„Vysvětlete mi, proč se říká: Hraješ jako ponocný. Musí tady být racionální důvod, na který bych chtěla přijít. Vy, profesore, dnes hrajete jako pomocný ponocný. Tato hra je nesložitá, vyžaduje pramálo důvtipu. Stačí sledovat, kdo co vynáší a výraz jeho tváře. Povaha je zde jako na dlani. Chamtivec, jako zde přítomný můj syn, se žene za balíkem a prohraje kalhoty. Stačí počkat, až vezme hromadu karet, a pak třeba i s malým ziskem zavřít. Logiky je tu pramálo. Tak málo, že i moje na hru stačí. Vaše hra dnes svědčí o tom, že myslíte na něco jiného. Proto říkám: Když jste přišel hrát karty, hrajte. Hrát s někým, kdo mi kartu ochotně nabízí, se příčí mé cti karetní amatérky. Vždyť jsou karty, jak jste před chvílí řekl, jenom slabou nápodobou životních situací. Mnoho náhody a trochu kombinace. Hráč musí umět trpělivě čekat na náhodu a pak ji nesmí propást. Kdo urazí kartu, prohraje. Držet souseda v šachu. Zabránit, aby udělal to, co chce udělat. To je to, co nás táhne ke kartám. Vidíte. Hodil vám černou trojku a v očích vám přečetl, že máte v ruce sesumírovanou kartu a čekáte jenom na to, až vyložím. To se nedělá, pane profesore. Při hře nemůžete být galantní.“

Celý text ke stažení: Miroslav Jandovský – Touha po Arcadii