Krmiči holubů, nebo šedí panteři?

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

Staří hrdinové

Úvodní stránka » Staří hrdinové

Náš svět, tedy virtuální svět médií, se hemží hrdiny. Jsou jednak zábavní, a jednak nás motivují, jsou naším vzorem, svítí nám na cestu. Sportovci, svalovci, hezouni, modelky, úspěšní podnikatelé, brýlatí antihrdinové, kteří vítězí čistotou srdce, však je všechny znáte. Skoro všichni mají jedno společné: jsou mladí, obvykle tak mezi pětadvaceti a pětatřiceti. Mládež se má s kým identifikovat. Ale čím jste starší, ubývá vám hrdinů, kterým byste se chtěli podobat, když budete žít dál. Kolik znáte hrdinů 60+, kteří nejsou potrhlí, blázniví a směšní? Napadají mě jen rada Vacátko a primář Sova, což jsou produkty bývalého režimu, a Santa Claus – ovšem i toho už jsem viděl jako třicátníka. A co se ženských hrdinek této věkové kategorie týče, vzpomenu si jen na Babičku Boženy Němcové a Matku Karla Čapka, oba z módy vyšlé modely. Dnes najdete jejich vrstevnice v televizi jen v reklamě na lepidlo na zubní protézy.

To je zcela deformovaný obraz, který dělá dojem, že stárnutím lidé pozbývají rozumu, zkušeností, schopností a významu, prakticky se vypařují. V novodobém pokračování seriálu sedí primář Sova už odevzdaně na lavičce starobince a syn-opilec se s ním přijde poradit ne o komplikované operaci, nýbrž jen co se svým zbytečným životem. Ještě štěstí, že si nepřijde pro jeho důchod.

Je to uzavřený kruh. Protože multigenerační rodiny, v nichž by jako kdysi žily tři nebo čtyři generace pod jednou střechou, jsou dávno vzácností, mladí lidé mají ve skutečnosti jen velice málo kontaktů se světem starých. Návštěvy příbuzných – a média, tedy televize. No a tam jsou staří jen uživateli lepidla na náhradní zuby, stěžovatelé – a makroekonomický problém. To je normální segregace, ať si o tom myslí kdo chce co chce. A má to i neuvěřitelné důsledky. Kdosi zjišťoval, proč všude po světě se nesrovnatelně víc lékařů věnuje pediatrii než geriatrii, ačkoli skoro všude ve vyspělých zemích je víc starých lidí než dětí. Jedním z klíčových důvodů bylo, že je deprimující se pořád na ty staré lidi dívat. Nějak nám nikomu nedochází, že ti staří lidé – to jsme my všichni, budeme-li mít štěstí. Jen se ještě párkrát vyspíme a bude to tady.

Není ani příliš divu, že se staří občas brání. Když ale policajti a plukovníci založili stranu důchodců, vzali to za nešťastný konec a na léta dali vzpouře starých lidí proti statu quo nálepku sobectví a potrhlosti. V médiích je prostě kráva nejčastěji fialová s bílými písmeny, aktivisté generace 65+ požírají brouky a svět je plný mladých a krásných lidí. Nevím, zda si média a zejména televize tuhle idylu ubrání, až dva ze tří voličů budou důchodci – a to je to, co nás čeká v 21. století, totiž gerontokracie.