Krmiči holubů, nebo šedí panteři?

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

Starci v mateřské školce

Úvodní stránka » Starci v mateřské školce

07Vzpomínám si, jak Franta Čech kdysi komentoval nějakou aktivitu jisté naší bývalé popstar, že je trapný pohled na starce bojující o udržení v mateřské školce. Jenže se nám za pár let může snadno stát, že o to udržení v mateřské školce budeme bojovat skoro všichni. Pracoviště se zvolna stávají mateřskou školkou už dnes a nezaměstnaný 50+ je skoro bez šance. A to je teprv začátek. Stárnutí ve světě práce nastupuje nějakých dvacet let před dosažením dnešní hranice důchodového věku a má tendenci se posouvat ještě směrem dolů.

Jednou z úvah společných všem vyspělým zemím je představa, že v brzké budoucnosti bude nezbytné posunout hranici odchodu do důchodu až někam k sedmdesátce. To je logické. Jsme celkově zdravější, žijeme mnohem déle než před sto lety – a máme málo dětí, které by vydělávaly na naše důchody. Čili posuneme hranici pro odchod do penze a věc je vyřešena. Inu, není. Nejde jen o masově rozšířený předsudek, že všichni staří, tedy starší než já, jsou líní a neschopní. Říká se, že předsudek je jen příliš zobecněná osobní zkušenost. Čili i ten ageistický předsudek má drobný reálný základ, bohužel.

Kognitivní funkce (tedy funkce, jež nám umožňují vnímat dění kolem nás, mentálně tyto informace zpracovávat, zhodnotit a odpovídajícím způsobem reagovat – jde třeba o paměť, pozornost, orientaci, logické uvažování, atd.) jsou pro nás naprosto klíčové. Jsou klíčové pro náš úspěch v zaměstnání i v osobním životě, jsou rozhodující pro naše bezpečí ve vysokém věku. Když se podíváte na obrázek č. 1, barevné pole znázorňuje rozmezí, v němž se tyto naše schopnosti v závislosti na věku pohybují. Červená čára pak znázorňuje střední hodnotu, tedy průměr, kolem něhož se většina z nás nachází. Z obrázku je zřejmé, že mozek každého člověka nefunguje stejně. Schopnosti některých lidí se dlouho zvyšují, jiným ubývají již od dvaceti. V průměru začíná viditelný úbytek kolem čtyřicítky a s věkem se zřetelně zrychluje. Dále je z obrázku zřejmé, že schopnost efektivně, úspěšně a samostatně fungovat v lidské společnosti mohou někteří lidé ztratit už kolem šedesátky, jiní si ji udrží i do stovky. Obojích je ale velmi málo. Většinu ten okamžik potká někdy mezi osmdesátkou a devadesátkou.

kognice3-500Takže s naším stoupajícím věkem klesají mnohé naše schopnosti. To se bohužel nedá oddiskutovat. Leccos nahradíme zkušeností a rozhledem, ale na všechny činnosti to nestačí. Ve stejném čase, kdy nás naše schopnosti zvolna opouštějí, se ovšem objektivně zvyšují nároky. Kognitivní náročnost většiny zaměstnání je stále vyšší. Hlídač parkoviště je příklad profese, která je hodně nenáročná, při troše štěstí si při ní můžete třeba i schrupnout. Takovou práci by většina z nás zvládla i skoro do osmdesáti. Naproti tomu třeba pilot toho má dost už někdy kolem padesátky, do osmdesátky létat rozhodně nevydrží. To takový řidič autobusu je na tom o poznání líp. I u něho se ale pomyslné čáry požadavků a osobních možností protnou někde mezi šedesátkou a sedmdesátkou. Odhadem. Nároky stále stoupají, protože provoz je hustší, technika složitější. Tuto tendenci mají nároky ve většině profesí. Jsme ve stresu, děláme chyby, máme strach o práci, nestačíme mladším, to je typická situace zaměstnanců mezi padesátkou a důchodem.

kognice5-500Předpokladem úspěšnosti řešení, jako je prosté posunutí hranice pro odchod do důchodu, je vytvoření obrovského množství pracovních míst pro hlídače parkoviště – nebo podobně nenáročných míst vhodných pro staré lidi. Ovšem potřeba takových zaměstnanců v čase spíše klesá než stoupá. Hlídače levněji a spolehlivěji nahradí pár elektronických obvodů a automatická závora. Situaci dobře ilustruje film Vratné láhve. Nevšiml jsem si, že by kdokoli z našich politiků v tomto smyslu komentoval úvahy o posunutí hranice pro odchod do důchodu. Řekl bych, že jim tyto konsekvence ještě nedocházejí nebo jim je poradci neporadili.

Náš průměrný řidič autobusu bude po posunutí hranice pro odchod do důchodu nebezpečný cestujícím, pravděpodobně bude i trpět, protože práce pro něho bude namáhavější, než bývala.

Tady si s dovolením přihřeji svou polívčičku, tedy to, čím se nyní zabývám. Na druhém obrázku je totiž naznačena i hypotetická situace, kdy zaměstnavatel přiměje řidiče, aby ve svých padesáti letech začal trénovat mozek, tedy komplexně stimuloval klíčové kognitivní funkce, které pro bezpečný výkon povolání potřebuje. Tak se může podařit, že pomyslná čára jeho výkonnosti přestane strmě klesat a on zvládne bez úhony odřídit autobus až do důchodu v sedmdesáti. Ukazuje to přerušovaná červená čára. Chvíli se na to dívejte a přemýšlejte o náročnosti vašeho zaměstnání. Budete schopni je v sedmdesáti letech snadno a bezpečně vykonávat? Pokud už v důchodu jste, zkuste se zamyslet, za kolik let se asi protne vaše červená čára s čárou schopnosti samostatné existence z obrázku 1. Navíc není nikde řečeno, že právě vaše schopnosti jsou v pásmu průměru. Mnoho lidí je totiž postiženo mírnou kognitivní poruchou, která tu jejich čáru nasměruje dolů ještě mnohem ostřeji.

Ale abychom nekončili pesimisticky, můžeme si připomenout, že existuje celá řada lidí, kteří se nejen dožili sta let, ale jsou schopni ve stovce efektivně pracovat. Třeba budete mít štěstí a budete patřit mezi ně. Nebo zkuste mozek trénovat.