Krmiči holubů, nebo šedí panteři?

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

Neskočte mi na šnek

Úvodní stránka » Neskočte mi na šnek

Pokud máte zahradu a na zahradě šneky, máte tři možnosti. Šneky sníst jako Francouzi. Nebo šneky vyhubit nějakým chemickým sajrajtem jako Češi. Nebo je ve vzácných chvilkách volna při bloumání po zahradě pozorovat jako já a nevycházet z údivu. Třeba jednou za deště jsem si dřepla k louži, před kterou nerozhodně postával šnek, natahoval krk a svými tykadly daleko dopředu nataženými stříhal nahoru a dolů nad louží, jako když kočka packou zkouší sníh, než se do něj váhavě zaboří, když není jiné cesty. Tenhle šnek po chvilce váhání a okolkování vlezl do louže a přeplaval ji. Koukáte, co?

Nebo v době páření… oni se tak láskyplně hladí tykadlama (předpokládám, že z biologického hlediska se nejedná o láskyplné hlazení :-), jen popisuju, jak to vypadá…), že jeden prostě zvědavě čeká, jak to dopadne. A když jsou tam tři…pozorovat je a snažit se přijít na to, kteří z nich se dají dohromady, podle čeho se vybírají, jestli když jednoho z nich přeložíte kousek stranou, odejde ve směru, kterým jste ho otočili, nebo si bude trvat na svém a vrátí se ke šnekovi, k němuž měl původně namířeno atd., atd. Předpokladem radosti z pozorování šneků je, že právě nikam nespěcháte, nejlepší stav, ve kterém se máte nacházet, je opravdu bloumání, jak jsem napsala na začátku, protože ono to trvá neuvěřitelně dlouho, než šnek něco viditelného udělá. Ze všeho nejvíc mi to jejich zpomalené bytí připomíná jedno nádherné divadelně taneční japonské představení, ve kterém se nazí herci na jevišti jakoby přelejvali z pozice do pozice. Možná tomu předcházelo dlouhodobé pozorování šneků…

To velké množství krásných prázdných ulit na naší zahradě rozvířilo mou fantazii. Začala jsem je sbírat a plnit jimi staré květináče s představou, že až jich budu mít dost, vyložím z nich na zahradě mozaiku jednoho ohromnýho šneka. Něco jako chodníčky na Soloveckých ostrovech. Rozmyslela jsem si to, ještě než jsem začla, po posměšné poznámce mého muže o mém rozumu, křehkosti šnečích ulit a marnosti mého počínání. Pak jsem je sbírala a dělala z nich na zídkách nebo na větších kamenech, na pařezech – zkrátka všude, kde se trochu vyjímaly, výtvarné kompozice … a nosila jsem je po kapsách, s pocitem, jak lehce musím plout prostorem (asi jako elf), abych tu krásu nezničila, a jak jsem přejížděla prsty po těch rovnoměrných spirálách, najednou jsem je viděla všude – šnek jako gramofonová deska, čtyři malá chodidla vykukující ze šnečího domečku jako z malého stanu, heslo Festina lente – Spěchej pomalu – jako šnečí moudro, nebo „Vše, co potřebuji, nosím s sebou“, nebo šnečí ulitka z cihel…A dost. Tisíc věcí mě napadlo. Ale můj muž říká, že na internetu nikdo nic nečte. Tak si na svoje šneky přijďte sami, když jste líný číst. Howgh.

– Táňa –

Související články: Šnek žere lipový květ

Komentáře

  1. Táňo, Váš článek o šnečích ulitách mě zaujal i pobavil. Já taky sbírám prázdné ulity, zdobím jimi parapety – vkládám je mezi květináče, do suchých aranží.
    Zaujala mě polička s pomalovanými ulitami – moc pěkné, to mě nenapadlo. Taky ulity předem myjete – drbete kartáčkem? Čím je malujete? Výborný nápad. Zkusím. Děkuji.

  2. Táňo já jsem důkazem, že Váš muž nemá pravdu, já na internetu čtu ledacos. Od výzkumů vesmíru, antihmoty až po vaše šneky.Mám na zahradě šneky, nepřemnožené, takže je taky pozoruji a dívám se na ně moc ráda. Nikam nespěchají. Alespoň z našeho pohledu. Naše želva s nimi závodí. Myslím. To že jejich domečkům dáváte jiné uplatnění chápu něco jako krásný zásah do ekologie a procesu obnovy přírody. Co se děje s ulitami, které nesebereme? Asi se mění v humus a hnojí a vyroste z nich něco, co další šnek zbaští. Dost úvah. Pak, že nikdo nečte internet. Zdravím Vás i Vašeho muže. Taky Vaše šneky. I ulity. Elin

  3. ustinadlabem

    hodní sneci

  4. …po dlouhé době mrknu na své virtuální „šneky“ a co to vidím?
    Čtou, lidi čtou… :-) Tak teda já dnes historicky poprvé píšu někomu koho neznám, kdo nezná mě …
    Věro,
    já ty šnečí ulity naložím do lavóru s teplou vodou, nechám je chvilku odmočit a pak je vydrbu starým kartáčkem na zuby a na sluníčku nebo na topení je nechám dokonale uschnout. To je důležité, protože jinak se na nich barva rozpíjí, lepidlo nedrží…atd. Maluju je anilinovými barvami. Poličku jsem dostala kdysi dávno od kamaráda, který ji objevil někde v bazaru jako starý šuplík na tiskařská razítka. Tohle upotřebení je vlastně nový život starého vysloužilého šuplíku :-) Tak ať Vás to baví.

  5. Elin,
    já jsem až díky vašim ohlasům na „šneky“ pochopila, že čtení a psaní na internetu není jen alternativa k tiskařkou černí vonícím tištěným stránkám knih, ale je to nový prostor k setkávání duše s duší ve virtuálním prostoru…
    mimochodem vaše krásné jméno zní tak elfsky…mějte se krásně a děkuju. Táňa

  6. Hodní šneci? To mě nenapadlo. Milost, které se někomu dostane při stvoření, když je do života postaven ve formě tvora, který nepřetržitě neosciluje mezi dobrým a zlým v sobě…prostě hodný.
    Bráno takto, chtěla bych být šnek.

  7. Zdravím, tohle mně postihlo asi před třemi roky, začala jsem natírat ulity poloprůsvitnýma barvama na sklo. jsou to ty vypalovací na skleničky…ne ty slupovací na okna. A taky moc krásný – s puntíky, čárkami, zvýrazněnými spirálami… Jo mimochodem všimli jste si, že všechny spirály jsou točené stejným směrem? Ani jeden šnek se neodlišuje. Když jsem měla plnou vázu omalovaných šnečích boudiček, tak jsem přemýšlela co s nima a vyrobila jsem krásnej věnec na velikonoce.Neumím sem vložit foto, to asi ani nejde ale je jednoduché si to představit: vždy asi 10-15 ulit jsem nalepila tavnou pistolí na slaměný věnec na 3-4 místa a mezi tím papírovou zelenou trávu a dozdobila stuhou a všem se to moc líbilo.Mám radost, že nejsem cvok sama, kdo je ze šnečků ,,hotovej“. Zblbla jsem i manžela, když jde se psem, hlásí mi místa výskytu a pak vyrážíme s pytlíky v kapse na sběr. Taky jsme se moc pobavili s dětmi, když jsme se začali dohadovat, kam se poděli šnečci z domečků. Teorie, že zemřeli nám přišla hloupá a tak děti vymysleli, že třeba jeli na dovolenou a my znich uděláme bezdomovce, když je sebereme:)))

  8. Tohle je moc miloučký článek i obrázky a miloučké povídání. Ulity sice sbírám a dávám do květináčů, ale nikdy mě nenapadlo je malovat. Tak bude o pár vymalovaných šnečků víc, protože já to určitě zkusím. :)))

  9. kacenkabrno

    tojehusty

  10. Zdravím, tohle je poprvé, co píšu na web :-) ale šnečci jsou nádherní. Už jsem podobný nápad kdysi viděla a chtěla vyzkoušet, ale asi se vyskytuji ve špatné nadmořské poloze či co, protože prázdnou ulitu větší než centimetr tady u nás na severu tedy jen tak nenajdete. Škoda, ale i tak je u nás hezky :-)

  11. Petro,jestli si chcete namalovat svou ulitu, pár vám jich nasbírám a s radostí pošlu, když mi je po pomalování vyfotíte, abych je vyvěsila na náš šnečí web… :-))

  12. Právě čtu knihu Kooperace s přírodou v harmonii s přírodními bytostmi. Autor Eike Braunroth by z vás měl určitě velkou radost. Třeba ji kupte manželovi k svátku, aby pochopil, že intuitivně děláte něco, co se jiní musí tvrdě učit.

  13. Zdravím,opravdu lidé ještě čtou.To co děláte je krásné,máme šneků plnou zahradu a taky je občas pozoruju.Je to úžasné stvoření.Ještě že nepěstujeme zeleninu :))

  14. Dobry vecer, ja prave pestujem zeleninu a teraz ako tak vela prsi je viacej slimakov (snekov) na nasej zahrade. Tiez niesom za chemicke hubenie alebo ich nicenie ale je nejaky sposob ako uchranit zeleninu pred nimi?? Prosim poradte.. este som nikdy predtym nic nepestovala a nemam s tym ziadne skusennosti. Dakujem

  15. Taky jsem chtela rici, ze mne potesilo, ze existuji zenske takove :} krasne diky, moc dobre se to cte,{clanek i diskuse}
    PS: slysela jsem, ze existuje snek, ktery ma ulitu zatocenou opacne.. a je velmi vzacny :} ale nevim, zda je to pravda :}

    Preji vsem krasny casy a hodne, hodne stesti..

    Ver.

  16. Řezáčová

    Dobrý den, zakládám zahradu na místě staré a tam jsou všude malí šneci – byl tam nepořádek. Nevím, zda je mám izlikvidovat, nebo zda zmizí, když tam budu sekat. Nejsem přítel likvidace šneků – jsou to ti menší – ale nechci, aby mi vše sežrali, nevíte, co s nimi? Děkuju

  17. Těžko radit. Sbírat do kbelíku a odnést někam pryč. Sekání samo zabírá jen částečně.

  18. Krásný den,právě včera jsem sbírala ořechy a najednou jsem natrefila na šneččí prázdnou ulitku a řekla jsem si ta je,ale krásná a pak tu byla další a další,menší i větší různě barevné co se ani nemusejí malovat no prostě krása a za chvíli jsem jich měla plnou kapsu.Jsem si trošku připadala,jak archeolog co nalézá úžasné poklady a měla jsem z toho radost :-D

  19. Tak jsem si chtěla vyrobit nějakou šneččí parádu,ale i po několika denním namočení a dlouhém vyvaření mám stále v nejužší spirálce ulit nějakou špínu,když to několikrát vyplachuji je tam stále špína zkoušela jsem to s kdečím se tam dostat,ale je to celkem problém,můžete mi někdo poradit,jak ulitku zcela důkladně vyčistit,na netu jsem pořádnou radu nenašla,jen vyvařovat a to nepomáhá :-(

  20. Tana Chutná

    Když najdu ulitu, které se špína nechce pustit, dám ji venku na nějaké místo, aby byla vidět a zdobila tím, že je a najdu si jinou :-)
    O prázdninách, když jsem seděla na zahradě na zemi, ruku opřenou o kámen, vlezl mi do dlaně šnek. Jemně mě okusoval (asi ochutnával radulou). Přivoněla jsem si k ruce, co mu chutná a voněla po čokoládě :-) Zvláštní – být ochutnávaná hlemýžděm :-)

  21. Tana Chutná

    Škoda, že se sem nedá přidat foto. A taky, že když sem píše 50+ vůbec nevidí co píše, neb písmena jsou mikroskopická a světle šedá. To je záměr?

  22. Táňa Nováková

    Když už je řeč o šnecích, tak jsem si vzpomněla na jeden svůj noční „koncert“ s názvem „Sólo pro básnířku a sněky“

    Festival 2010 pohledem Táni Novákové

    Literární Vysočina tentokrát s tancem sv. Víta Romana Szpuka

    Ráno jsem nasedla se svým mužem v Ústí nad Labem do vlaku za velikého lijáku a bouření ze všech stran. Lidičky, to byla taková krása! Ten vlhký vzduch a to ochlazení. Připadala jsem si jako žába, která dýchá pokožkou celého těla. A pak, jela jsem opět na Literární Vysočinu do půvabné Chotěboře. Těšila jsem se na staré známé tváře a na knížky, které si tam zakoupím. Ve vlaku z Havlíčkova Brodu jsem po chvíli identifikovala Romana Szpuka, kterého jsem znala z některých jeho básní a z fotek. Dokonce jsem si náhodně sedla ve vlaku naproti němu a po chvíli ho oslovila, zda je to skutečně on. A byl! Hned ve vlaku jsem si nechala osvětlit meteorologický výraz „húlava“ (Roman, který pracuje jako meteorolog, kromě výkladu tohoto termínu mi zdůraznil důležitost samohlásky „ú“ a nikoliv „ů“ v onom slově). Pokud se ptáte, co to je „húlava“, najděte si laskavě svého Szpuka někde ve vlaku a troufněte si ho oslovit jako já.

    Na nádraží v Chotěboři plna očekávání již postávala Zorka Šimůnková a cesta do místního kulturního domu nám rychle uběhla. Okamžitě jsme navštívili bar. Bramboráčky společně s kuřecím masem našim hladovým žaludkům udělaly dobře. A co bylo dál? No, samozřejmě vychlazené pivo! Pak nákup básnických sbírek a cédeček, radost ze známých tváří a vyhlášení výsledků. Moc se mi líbila harfa Zbyňky Šolcové, tedy líbila se mi i Zbyňka (prosím bez lesbického podtextu) a líbilo se mi hlavně to, co její prsty vyluzovaly na strunách ne často viděného a slyšeného hudebního nástroje. Byl to zážitek. Lenka Lehkoživová se přiznala, že dokonce při té harfě utrousila i slzičku, jak ji to sebralo. Napadlo vás někdy, že harfa je vlastně rám, ve kterém stále prší? Tak to je třeba si uvědomit. Protože Zbyňka Šolcová kromě jímavé hudby vykouzlila harfou i déšť. A spustila ho takovou silou, že jsme museli zavřít všechna okna, abychom uchránili kulturák před vytopením.
    Večerní koncert kapely „Už jsme doma“ si nejvíce užil Roman Szpuk. Tančil tak zběsile a náruživě po celou dobu koncertu, že představa, že bych jen pět minut měla sebou mrskat jako Roman, už ve mně vyvolávala těžkou blokádu zad s akutním onemocněním všech kloubů minimálně se čtrnáctidenní neschopenkou.
    Zbytek večera jsme strávili poblíž baru za zvuku kytary a zpěvu. Při odchodu na nocleh v internátu jsem na chodníku byla nucena uspořádat provoz páskovek hajních. Tito krásní šnečci s ulitami s červenými proužky a v tolika odstínech ulit od oranžové po šedavou, svým šnečím tempem brouzdali napříč chodníkem plného deště. A vzhledem k tomu, že by skončili pod botami chodců, bylo je nutné zavčasu správně nasměrovat nebo přemístit. Muž na mě mlčky koukal a kouřil cigaretu. Mlčel. Nepřemisťoval. A moknul. Věděl, že nejsem opilá a věděl, že je stejně zbytečné, mi cokoliv říkat. Mé úlety ohledně živočichů, zrovna tak jako psaní poezie, už mi dávno přestal rozmlouvat. ( A to si přál mít vždy vedle sebe normální ženskou)!
    Noc plakala po velikých vedrech až do rána. Dokonce i den nebyl s deštěm k utišení. Po cestě na nádraží jsme uviděli na ulici mrtvou velikou zelenou žábu (na rosničku moc velkou, na skokana zeleného moc rosničkovou).
    „Vidíš, tu klepla z toho deště pepka nebo dostala infarkt!“ pravil muž.
    „Ne, že ji budeš teď tady oplakávat. Vlak nepočká!“
    (Inu, co byste čekali od cynika)!?
    Je zvláštní a krásný kraj tato Vysočina, je zvláštní i Chotěboř, kde přímo ve městě se to hemží jednou do roka básníky a povídkáři a jinou podivnou havětí. Nemyslíte?

  23. dala jsem sem odkaz na foto ale nejde to tak jestli se chcete podívat na moje tvoření z přírody tak na moje rajče

  24. Kratochwilova

    Šneci jsou hermafroditi, nepáří se spolu.

  25. Kratochwilova

    Zapomněla jsem napsat, že já je barvím zaživa acrylovými barvami.Běžně přežívají nékolik let.Bydlíme u cesty a je veselé poslouchat výkřiky lidí….hele ,ten šnek má zlatou ulitu….