Krmiči holubů, nebo šedí panteři?

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

Na Freuda nedojde

Úvodní stránka » Na Freuda nedojde

Moravský rodák Sigmund Freud se domníval, že skoro vše, čím jsme a jací jsme, náš charakter a črty osobnosti, získáváme během prvních dvaceti let života, z toho nejvíce za první dva roky. Jsme jako květina, která když vykvete, než uschne, nijak se nemění.

Carl Jung si ale myslel, že osobnost není definitivně vyvinuta až do vyššího věku. Ve středním věku (40-50) člověk místo úpadku vstupuje do procesu nového vývoje a objevování („individuace“).

Sociolog Erik Erikson došel k závěru, že nejsou jen čtyři stádia života jako podle Junga – dětství, mládí, dospělost a stáří – ale dvakrát tolik. Věk batolete, rané dětství, věk her, školní věk, adolescence, mladá dospělost, dospělost a stáří. Každé z těchto období je poznamenáno krizí nebo úkolem, jenž musí být zvládnut, aby se člověk mohl posunout do následujícího období. Věk dospělosti je charakterizován tím, že člověk vyprodukuje něco, co přetrvá. Ať už je to rodičovství, práce nebo předávání zkušeností mladším. Pro pocit životního naplnění je nezbytné právě naplnění některé z těchto rolí.

Když to aplikujeme na život člověka po padesátce, který náhodou nemá děti, vyhodili ho z práce, nemůže najít novou a nikdo se nezajímá o jeho životní zkušenosti, je zřejmé, že celý jeho život je – a nejspíš až do konce zůstane – v troskách. Bilancování, typické pro stáří, nemůže dopadnout dobře, protože se mu nepodařilo naplnit roli odpovídající dospělosti, nejdůležitějšímu období života.

Co s tím? Pokud to člověk nechá na státu, na pracovním úřadu, nedočká se nejspíš ničeho. Je nezbytné vzít svůj život do vlastních rukou a hledat jiné řešení, než to, které se mu zrovna nepovedlo. Východiskem je úplně jiná profese, neziskový sektor, dobročinnost, podnikání. Máme před sebou dvacet nebo čtyřicet let, tak to stojí za to.