Krmiči holubů, nebo šedí panteři?

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

Multitasking a náš fragmentovaný život

Úvodní stránka » Multitasking a náš fragmentovaný život

Co je to multitasking? (Pro ty, kdo neumějí anglicky: task je úkol, multitasking je zvládání více úkolů najednou.) Je to něco, o co se skoro všichni neustále snažíme a málokomu (většinou spíše ženám) se to jakžtakž daří. Ve světě byznysu a korporací se považuje za nezbytnost. Tisíc a jeden úkol současně, sledování e-mailů, telefonování, schůzky, zápisy, výkazy, školení, nákupy… Nic nezapomenout, všechno zvládnout. A také je to zdroj obrovské únavy, stresu, bolení hlavy. To všechno je multitasking, málem norma dnešní doby. Ono to sice vypadá, že klavírista zvládá multitasking, když hraje každou rukou něco jiného, ale hraje jednu skladbu. Kdyby měl jednou rukou hrát a druhou vyplňovat daňové přiznání, velmi rychle by ho někam odvezli, zejména pokud by měl hrát z listu.

Ve skutečnosti je to většinou tak, že se chvilku soustředíme na jeden úkol, abychom jej vzápětí opustili a na chvilku se soustředili na jiný. Pracovní proces tak není plynulý, je rozbitý na malé fragmenty. Než zvládneme vyřešit jeden úkol, pětkrát přepneme jinam. Podáváme mizerný výkon a navíc jsme ve stresu.

Nedávná studie francouzského Národního zdravotního ústavu to ukázala jasně. Když byl lidem zadán jeden náročnější úkol, mozek vykazovat aktivitu v obou čelních lalocích. Když jim byl přidán druhý úkol, mozek rozdělil svou aktivitu, jeden úkol zvládal levý a druhý pravý lalok. Jenže při přidání třetího úkolu se stalo to, že jedno z center aktivity zmizelo. Reakce lidí se zpomalily a začalo se objevovat více chyb. Lidský mozek nedokáže dělit svou aktivitu mezi nekonečné množství úkolů, jako to umí procesor počítače, jenž vykonává všechny zadané úkoly stejně kvalitně, dokud mu na ně stačí kapacita. Brutální závěr tedy je, že lidé přinucení k multitaskingu sice něco stále dělají, jsou z toho vyřízení, ale jejich výsledky stojí za pendrek. Jiné studie totiž ukazují, že při multitaskingu klesá kvalita práce až o 40%. Když se nad tím zamyslíte z pohledu zaměstnavatele, místo jednoho člověka s mizerným výsledkem je v takovém případě možná lepší zaměstnat dva na poloviční úvazek…

Americká studie z roku 2005 zase ukázala, že když lidé dělají ještě něco jiného spolu se čtením či studiem, získané informace se ukládají do jiné části mozku, než když jsou na čtení či poslech soustředění. Výsledkem je, že informace získané při soustředění se posléze mnohem snáze vybavují, než ty, co jsme si do mozku uložili při multitaskingu. Učit se na zkoušky a přitom sledovat televizi není rozumné jednání.

Problém je také v tom, že naše fragmentovaná pracovní činnost má pokračování, když přijdeme domů. Fragmentálně se pak věnujeme dětem, rodině, čemukoli. Výsledkem jsou špatné vztahy, nepořádek, výčitky. A pak zase do práce, do fragmentované neproduktivní práce. Myslím, že na konci takového života se zamyslíme: co jsem to vlastně celý život dělal? A jaký to mělo smysl?

Pokud se už nedokážeme vyhnout nutnosti dělat neustále několik věcí „současně“ – a ne každý můžeme být hajný nebo strážce majáku, musíme volit takové strategie, abychom my i naše práce utrpěli co možná nejméně. Jaké?
Na prvním místě je asi plánování času „bez plnění úkolů“. Můj kolega mi jde nekonečně na nervy tím, že od čtyř hodin nebere telefon, ale pro sebe asi dělá to nejlepší.
Používejte techniku tak, aby vám sloužila. Nemáte-li zrovna sekretářku, telefon dovede zaznamenávat vzkazy, e-mail umí odpovídat automaticky, můžete toho využít i tehdy, když pracujete – protože máloco skutečně musí být vyřízeno právě teď. Leccos můžete vyřídit, až vyřídíte to, co zrovna vyřizujete.
Přimějte spolupracovníky, aby volili formu komunikace podle důležitosti. Setkání mezi čtyřma očima, telefonické hovory nebo telekonference jsou k tomu, co se musí řešit urgentně nebo je velmi důležité. Ostatní se dá řešit e-mailem nebo vzkazem. Tak získáte možnost řešit úkoly podle priority, ne podle toho, že někoho zrovna napadlo po vás něco bezvýznamného chtít, když zrovna děláte něco důležitého. To má i druhou stránku. Pokud neustále obtěžujete spolupracovníky kdykoli vás napadne, nečekejte, že se k vám i ostatním budou chovat jinak.

Taky můžete spojovat úkoly tak, aby si moc nepřekážely. Při žehlení košil můžete telefonovat, jelikož žehlení není činnost kriticky náročná na přesnost a pozornost. Naopak telefonovat při řízení auta není dobrý nápad. Když se soustředíte na dopravní situaci, odpovídáte chaoticky a můžete v práci něco pokazit. Když se soustředíte na hovor, přejedete chodce. Taky je takové telefonování zakázané. Policie tak mimoděk poskytuje jasný důkaz, že multitasking je ve skutečnosti mýtus. Že nejsme dobře vybaveni na vykonávání více věcí současně. Sice dovedeme neustále přepínat z jedné činnosti do druhé, ale i tak jsou okamžiky, kdy naše jedoucí auto nikdo neřídí, my jenom sedíme za volantem.
Bezpochyby nemusíte dělat všechno. Známé Paretovo pravidlo (pokud je neznáte, je nejvyšší čas se s ním seznámit, může vám ušetřit obrovskou spoustu času a zklamání – http://cs.wikipedia.org/wiki/Paret%C5%AFv_princip) říká, že byste se měli maximálně soustředit na pouhých 20% úkolů, jelikož ty rozhodují o úspěchu, respektive o 80% výsledků. Samozřejmě to předpokládá, že jednak nemáte hloupého šéfa, který bazíruje na vykonání úplně všeho hned, a rovněž že dokážete rozeznat, co podstatné je a co není. To nebývá tak jednoduché. Je ale dobré na to myslet, jelikož stejně nikdy nezvládnete úplně všechno.

No a nakonec zmíním samozřejmě ještě jednu možnost, která se s těmi ostatními nijak nevylučuje. Cvičit mozek. Ne křížovkami, ale zvyšováním jeho kognitivní výkonnosti. Vyšší výkonnost mozku dovolí lépe dělat více věcí najednou nebo z toho alespoň být méně unavený. Vytvořili jsme svět, který svými nároky vysoce přesahuje možnosti našeho mozku, jehož struktura a výkonnost se nejspíš nijak podstatně nezměnily za posledních 40 tisíc let. Kromě různých, víceméně „hygienických“ opatření, která jsem se snažil vyjmenovat, můžeme podporovat i samotnou schopnost našeho mozku, tak říkajíc našeho základního výrobního prostředku, zvládat požadavky, které na nás klade náš zaměstnavatel, naše ctižádost nebo prostě náš život v moderní společnosti.

Komentáře

  1. Martina Ježková

    Díky moc, článek mi hodně pomohl utřídit si myšlenky. Udělala jsem si v hlavě pořádek. Ve spojení s neurorestartem Čmolíka jsem si vytvořila systém všedního dne, kterému můj mozek rozumí – hlava jako řídící centrum, které rozhoduje o prioritách a přijímá nové podněty, učí se a rozvíjí své schopnosti. Jedna ruka jako aktivní práce, komunikace, jednání, vyřizování. Druhá ruka jako koncentrovaná tvůrčí činnost zaměřená na klidné hluboké řešení zadání. Jedna noha vztahy a domov, kde vidím rozdělení na praktickou sféru fungování domácnosti a na rozvíjení a podporu láskyplných vztahů. Druhá noha já, kde vidím rozdělení sféry pozornosti na svůj praktický život (hygiena, oblečení, mé věci) a na můj vnitřní svět (meditace, jóga, jakýkoli odpočinek a relaxace). Práce od 8-18 hodin (s možností velmi krátkých vstupů od rodiny a přátel), přičemž sem patří zdravá strava, pitný režim, radost z práce, pocit seberealizace, pohyb, 18-21 hodin rodina a přátelé s možností velmi krátkých vstupů práce, 21-08 já (prosím respektujte mé soukromí). Ideální řešení pro mě (děti mám dospělé).

  2. neme1 tu sukni i linduš? přijde mi povědome1 a vedm,že už jsem ji u někoho jinačedho obdivovalasekne ti!a v ze1řed přijedu. jseš na mfdm semanzu lided, kterfd musedm vidět!) de1m vědět dostatečně dopředu!)

  3. Dedky za reakci, Vulke1ne!Paned dotokrka v poradně mi řekla: Beru to jako opatřened ze zoufalstved a dodala, že to jistě nened spre1vne9. A Ondra to samozřejmě vnedme1 jako vyřazened nejen ze školnedho kolektivu, ale jako ze společnosti jako takove9. Věty jako :Jsem blbej, mami nebo Videdš, jakej jsem .. slfdche1m často a mrzed mě to. Paned učitelka odmedte1 jezdit s dětmi i na školu v předrodě, neboť to vnedme1 jako galeje, tfdden, kdy rodiče majed havaj a pedagogove9 na škole v předrodě trped .

  4. AFAIC that’s the best answer so far!

  5. That’s a creative answer to a difficult question

  6. Now we know who the sensible one is here. Great post!

  7. Wowza, problem solved like it never happened.

  8. When Nebo gave an iPad 3 to every team member to help build a betetr understanding of the multi-device world, the story quickly made its way through social channels. Maybe people shared the post with their bosses hoping to inspire similar generosity? Let us know if it worked!a0[view post]