Krmiči holubů, nebo šedí panteři?

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

Los čili hirvi

Úvodní stránka » Los čili hirvi

Los, největší savec z čeledi jelenovitých, se finsky řekne hirvi. Slovník nám dále prozradí, že slovo stejného kořene hirveä znamená příšerný, hrozný a slovo hirviö znamená dokonce obludu, netvora.
Los skutečně není žádný krasavec a když se po svém způsobu zcela neslyšně zjevil tváří v tvář prehistorickému lovci, musel ho jistě řádně vyděsit. Se svými kolosálními rozměry – délka 2-3 metry, výška až 2,5 metru a hmostnost dobře přes půl tuny – může být nebezpečný i dnes.

O tom by mohli hovořit například zaměstnanci helsinské zoologické zahrady v Korkeasaari. Žádné jiné zvíře jim nezpůsobí tolik zranění jako právě nevyzpytatelný los svým strašným kopnutím.
Skutečně vážným nebezpečím je los v silničním provozu. Dokáže se před autem vynořit jakoby z prázdna a následky bývají obyčejně katastrofální. V roce v 2000 bylo evidováno na dva a půl tisíce dopravních nehod způsobených kolizí s losem, při kterých 12 lidí zahynulo a 240 bylo zraněno. Celkové školy dosáhly 120 miliónů eur.

Podle Vesy Ruusily z Výzkumného ústavu lovné zvěře a rybního hospodářství v Ilomantsi putuje v současné době po finských lesích asi stopadesát tisíc losů. Nebylo tomu tak ovšem vždy.
Před sto lety byli losi téměř vyhubeni, i když chráněni byli už od roku 1868. Jejich chutné a vydatné maso bylo v tehdejším chudém Finsku příliš velkým pokušením. O jejich záchranu se potom zasloužil především Baron von Werde, který ve 20. letech minulého století shromáždil asi posledních dvacet kusů a založil jejich chov ve své oboře v Porkaně, mimochodem poblíž později proslulého města a stejnojmenné společnosti Nokia, kde se ovšem tehdy vyráběly jenom galoše.

Losi mají v nekonečných finských lesích výborné podmínky k životu a velmi dobře se také rozmnožují. Udržení jejich počtu na asi 150 000 dovoluje roční odstřel 60-70 tisíc kusů. Zdá se to být hodně, avšak zdaleka ne na každého střelce se dostane. Ve Finsku je registrováno na 300.000 držitelů lovecké licence s vlastní zbraní či zbraněmi, což na 5 miliónů obyvatel není málo.

Los byl od nepaměti součástí finského folklóru a zmiňuje se o něm už i mytický epos Kalevala. Mezi největší obdivovatele losů patřil v 17. století švédský král Carl XI, který z nich dokonce plánoval vytvořit dragounský pluk pro svá četná válečná dobrodružství. Los se totiž pohybuje i v těžkém terénu neskutečně lehce a neslyšně, běhá rychle jako kůň, skvěle plave a dokonce se umí potápět až do hloubky dvou metrů. Ovšem ochočit se nedá a kope tvrději než kůň. O tom se přesvědčil i král, a tak z projektu sešlo.

Je až s podivem, že první kniha zcela věnovaná tomuto tvoru, tak vyditelnému a významnému v historii i přítomnosti Finska, zde vychází až ve 21. století. Kniha se jmenuje Los, královské zvíře severu, a přináší jak přírodovědná fakta, tak i legendy a ukázky z literatury. Od Plinia a Caesara až po současnost. Pro helsinské vydavatelství WSOY ji redakčně připravila Pamela Mandartová, která také vybrala úžasné fotografie Aska Hämäläinena. Autorem textu je přírodovědec a spisovatel faktu Matti Leinonen, který ve svém oboru patří k finské elitě. V textu jsou roztroušena resumé ve švédštině, angličtině a němčině, která ovšem k proniknutí do tajemného světa vládců severské tajgy nestačí. Zájemců o Finsko a jeho přírodu ovšem přibývá, a tak vydání v cizích jazycích na sebe zřejmě nedají dlouho čekat.

David Vaverka – Helsinky