Krmiči holubů, nebo šedí panteři?

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

50+, krmiči holubů nebo šedí panteři?

Úvodní stránka » 50+, krmiči holubů nebo šedí panteři?

Existuje obrovská ohrožená skupina, o kterou se nikdo nestará, nikdo ji nebere vážně, málokdo vnímá její existenci. Je to skupina mezi padesátkou a důchodem

Stalo se módou sezóny vybírat na postižené nebo sirotky. To je jistě skvělé. Zejména pokud to těm dětem skutečně něco přinese. Většinou se to obalí mediálním humbukem. Vysílá se to v televizi a stovky lidí se na tom dobře přiživí. Srdce se pootevřou jak vařené škeble, divák se dojme, sponzorské firmy mají levnou reklamu a televize sledovanost. Je to jeden z hezkých příkladů, kdy ze sobectví a chamtivosti pojde něco užitečného – dětský domov si pořídí třeba novou houpačku. Všimněte si ale, na koho je tahle mediální pozornost soustředěna. Na sirotky a odložené děti, na postižené – a na toulavé psy. Tedy na skupiny, které za to zjevně nemohou a zejména nás dokáží dojmout. Napadlo ale někdy někoho vybírat třeba na bezdomovce? V žádném případě. Můžou si za to sami, páchnou a stejně by to propili. A co takhle vybírat na důchodce? Přijít s tím do televize, tak vás vyženou. Je to totiž podobné těm bezdomovcům. Je to nepříjemná připomínka toho, co by nás mohlo potkat, ale nepřipouštíme si to. My nezestárneme, my ne. Důchodců je všude plno, obsadí všechna místa v tramvaji, nikoho nedojímají. Mají smůlu, žádný dramaturg nenavrhne televizní show Pomozte penzistům.

Nejde ale jen o důchodce. Existuje obrovská ohrožená skupina, o kterou se nikdo nestará. Kterou ani nikdo nebere vážně. Dokonce ani nevnímá její existenci, natož aby na ni nějak přispíval. Přitom ta skupina má jenom v naší zemi půl druhého miliónu členů. Je to skupina mezi padesátkou a důchodem. Každý, koho nepřejede auto, bude do této skupiny jednoho dne patřit. Nejméně každý druhý zažije pocit méněcennosti, sociální izolace a diskriminace. Přeháním? Ani trochu.

50+, ohrožená skupina

Je celosvětově prokázáno, že nejčastějším případem diskriminace je právě diskriminace kvůli věku. Jenže je to současně diskriminace nejhůře prokazatelná. Když romská kuchařka jde žádat o místo ve školní jídelně a oni jí řeknou, že ji nevezmou, protože je Romka, jsou to hlupáci. Ona je dá k soudu a hlupáci platí jako mourovatí. Když žena vyhraje konkurz a vezmou místo ní muže, co skončil na druhém místě, taky se s nimi bude soudit. Ale když budete v pětapadesáti žádat o místo, co se stane? Máte vysokou školu, třicet let praxe v oboru a umíte tři světové jazyky? Dlouho se nebude dít nic a pak vám dvacetiletá asistentka vedoucího odpoví, že si firma váží vašeho zájmu, ale po zralé úvaze dali přednost někomu s vhodnějšími kvalifikačními předpoklady. Zkuste zjistit, jaké to byly předpoklady. Nedozvíte se nic, budou jen koktat. Ty kvalifikační předpoklady totiž jsou rok narození 1980. Málokdo je takový hlupák a tak bezohledný, aby vám řekl, že jste staří. Ale pětatřicetiletý vedoucí přece neohrozí svou autoritu tím, že přijme někoho, kdo by mohl mít třeba víc zkušeností nebo znalostí než on.

Dokonce ani když se jako padesátiletá půjdete hlásit do konkurzu na striptérky, vám neřeknou, že jste stará. Spíš vám řeknou, že máte prsa jako veverka uši. Nebo abyste šla domů, že se ozvou. Prostě z hlediska zaměstnatelnosti jste na tom po padesátce zhruba stejně jako vozíčkář s vývodem. Špatně. Jděte krmit holuby.

Vlak odjel? Zase přijede

Byly doby, kdy se zdálo, že svět stojí na místě. V těch dobách panoval kult stáří. Dvacetiletí předstírali stáří a moudrost. Ten svět je sto let pryč a nikdy se nevrátí. Dnes staří předstírají mládí, ale moc jim to nejde. O moudrost nikdo nestojí. Špatně se prodává. Ročník 1980, lámaná angličtina a nagelované vlasy, to je in. Výzkumy sice ukazují, že pro fungování každé firmy i pro fungování společnosti jako celku je optimální spolupráce lidí různého stáří, ale to k nám zatím moc nedorazilo. Každá věková kategorie má totiž své nenahraditelné výhody. Mladí jsou skutečně odvážnější, více sledují nejnovější trendy, jsou dynamičtí. Starší zase mají mnohem více nejen profesionálních, ale hlavně lidských zkušeností, nejednají ukvapeně. Krizovou situaci, která je pro mladého šéfa premiérou, zažili stokrát. Chytrý zaměstnavatel tohle ví. Ale zkuste to při pohovoru vysvětlit budoucímu šéfovi. V osmadvaceti sice asi nikoho nepustí na složitou operaci mozku – zatím, ale řídit ministerstvo nebo železárny může klidně. Má na to totiž řidičák. Rodný list. Němci kdysi vynalezli – byť v jiné souvislosti – krásný obrat: Gnade der späteren Geburt. Milost pozdního narození. Inu, nebyla nám dána. Jděte krmit holuby.

Ovšem Japonci i Američani mezitím přišli na to, že spolu s tím, jak silné populační ročníky odcházejí do důchodu, klesá často úroveň znalostí a odbornosti v mnoha firmách. Protože to může mít velmi negativní vliv na konkurenceschopnost, existují tam již specializované firmy, které hledají – no ano – důchodce pro práci v kvalifikovaných pozicích. V Norsku zase nedávno vznikla první personální agentura, která spojuje zaměstnavatele výhradně s lidmi nad 50 let.

Cílem těchto stránek je mimo jiné tuto budoucnost pomoci přiblížit. Ukázat, že po padesátce nejsme živé mrtvoly, ani čekatelé na předčasný důchod. Jsme zkušení, schopní a produktivní spolupracovníci. Jenom je třeba to říci těm ostatním. Ta show by se měla jmenovat „Pomozme sobě!“ Ne, to je samozřejmě žert. Ovšem když se podíváme třeba do programů veřejnoprávních médií, je to bída a utrpení. Zatím se co do pozornosti nevyrovnáme ani obyvatelům psích útulků.

Připadáte si jako 50+ diskriminován(a)?
  • Přidat odpověď
Zobrazit výsledky

Články s podobnou tématikou:
Krize středního věku – neexistující nemoc

Komentáře

  1. Ano, diskriminace, ponižování, z jednoho výběrového řízení na další. Ze životopisu si můžete udělat vlaštovky a rozesílat na všechny světové strany. A na ÚP s Vámi jednají jako když to děláte schválně, že dosud nemáte místo. K tomu ještě pan Nečas s jeho chytrými kecy. Ať si to některý z těch pánů vyzkouší a nebo pošlou na zkušenou někoho, kdo není ještě mediálně provařený, aby viděli jak se schválně lidé vyhýbají práci. Mladého Cibulku mám ráda, ale když slyším ty jeho řeči, kdo chce, tak to není problém najít práci, tak se mi otevírá kudla v kapse.

  2. Ti, co nás diskriminují, to tak nechápou, připadá jim to jako samozřejmost, že dají přednost mladým…Já si ale myslím, že to není jenom diskriminace, ačkoli ta je všude kolem nás jasně patrná. Často jde taky o to, že nehledáme nová řešení pro svůj život, hledáme jen pokračování toho, na co jsme si zvykli dřív. Někomu prostě nedojde, že takové pokračování třeba vůbec není k mání…

  3. Diskriminace? Ne to je štítění se! Jesliže je vám přes padesát, je to jako když máte aids nebo lepru. Osvobozením je důchod. Pak už nemusíte nikoho o nic prosit, máte na základní životní náklady a jste-li spořiví, můžete cokoli. Sami za sebe, s partnerem nebo s přáteli. Podnikat, studovat, psát paměti, bavit se nebo jenom snít. Nejhezčí co mne v poslední době potkalo byl starobní důchodový výměr……..

  4. Nevím, neměl jsem před důchodem problém se zaměstnáním, ale umím si představit, že to při troše smůly může být velmi stresové. Já jsem měl velký problém při odchodu do důchodu, byl jsem zvyklý dělat s lidmi, rozhodovat, brali mě vážně. A v důchodu? Nikdo vás nepotřebuje, na váš názor není nikdo zvědavý. A když se přijdete podívat za svými bývalými kolegy? Rádí vás vidí, ale už si dělají vše po svém a nejsou už na váš názor zvědaví. Tak jdete ven, jste mezi lidmi, ale vlastně sami. Zbývají koníčky. Krmit holuby, to snad ještě ne.
    Mě se to podařilo vyřešit na nějaký čas návratem do zaměstnání – jinam, na jiné místo, a hlavně, mohl jsem zase uplatnit roky zkušeností, stal jsem se dědou-poradou. Pro šéfa téměř ideál – měl mě po ruce, mnoho své práce mohl přenést na mne a přitom si mohl být jistý, že po jeho židli netoužím. Teď se vedení vyměnilo, budu končit a mám z toho velkou obavu. Co dál?
    Obecně lze říci, že ženy si v důchodu pochvalují, mají čas na vnoučata. Muži většinou spokojení nejsou.
    Z hlediska padesátipětiletých bez práce se určitě rouhám, omlouvám se.

  5. No asi nam neostava nic ine len sa naucit kung-fu (aby sme mohli cestovat verejnou dopravou a chodit po chodnikoch) a zalozit si „vesnice/sidliste“ pro lidi nad 50. Ked som o takych pocula v Britanii pred 10 rokmi, nemohla som tomu uverit. Zivot ma poucil, absolvovala som 10 mesiacov studii na univerzite v Londyne, teda ovladam nielen anglicky ale aj pravo EU, okrem toho desiatky odbornych kurzov v roznych europskych instituciach a je mi to na…… nic. Okrem toho, ze vsetci tlacia a tahaju hore mladych (casto deti pribuznych, znamych a pod.), tak som este navrch aj zena a tak napr. nemam plat ani taky ako moji muzsky kolegovia, ktori potrebuju prelozit kazde slovo.
    Ale vseobecnejsie, ak su sefovia mladi, starych nechcu a ak nie su mladi, tak si beru mladych podriadenych, okrem uz spominanych dovodov, tak aj preto, aby ich nepovazovali za spiatocnikov – aby boli IN!
    A urcite mnohi z vas zazili ze deti, vnucata, netere a synovci nemaju na vas cas.
    Ked si pozorne vsimam okolie tak mladi maju presne take iste chyby ako stari, ale mladym sa to vsetko prepaci – ale to sme ich naucili my!!!! Teraz sa zmenil rezim a oni nam neprepacia nic – slusnosti k starsim a vseobecne k inym ludom sme ich zabudli naucit a mladi medzi sebou neslusnost lahsie znesu, samozrejme pokial nemaju zdravotne problemy alebo sa netlacia s kocikom do elektricky.
    Ale mame nadej na zlepsenie – o 10 rokov sa podiel „starsich ludi“ na celkovej populacii v Cechach a potom aj na Slovensku podstatne zvysi – dovtedy by som bola velmi rada keby vznikli podniky, sidliska, obchody len pre starsich, co vy na to…?

  6. Nevím, zda chování ve firmě bych nazvala přímo diskriminací, ale nastupující vzývání kultu mládí bylo cítit na každé poradě, takřka i v každém žertíku. Odcházela jsem do důchodu ráda a ihned s jásavou představou – už nikdy potupné vnucené soutěžení s mladinkými kolegyněmi, žádné nepříjemné dokazování si čehokoli. Tak jak tak už nikdy nebudu mít krásné dlouhé nohy, ukázková prsa a ostatní atributy nutné k bezchybnému výkonu v zaměstnání. V krásném období raného důchodu (kdy člověk velkoryse přehlédne jeho výši) jsem si opravdu užívala v pravém slova smyslu bezestresového lenošení, hlíny na zahradě, ranního sluníčka ve květech – bylo to nevýslovně úlevné a krásné období. A pak se mi stal zázrak (aniž bych hnula prstem) – oslovil mě člověk z oboru a nabídl mi práci. Nikdy jsem své předdůchodové zaměstnání neopustila – ne z lásky k firmě, spíš z obavy, co bych asi tak kde ve svém věku našla, zvlášť když můj obor není běžně použitelný. A tak už 2 roky pracuji na ideální úvazek pro příjemného člověka a užívám si to, ale není to jen o užívání, mám příjemný pocit, že to co vím mohu uplatnit.

  7. Dávám za pravdu všem předchozím komentářům.
    Vloni v září jsem přišla o práci,od té doby jsem absolvovala 8 výběrových řízení,práci stále nemám,vždy byl vybrán
    někdo mladší.
    Bydlím v malém městě a pracovních příležitostí tady není mnoho.
    Do důchodu mi zbývají ještě 4 roky,mám velkou obavu,že se mi nepodaří už nic najít,brala bych prakticky cokoliv.

  8. To co píše Eliška, mě zřejmě čeká – možná za několik let, možná i dříve.
    Já sice zatím práci mám ale na každém kroku se setkávám s „nenápadnou diskriminací“ , a to člověku rozhodně na sebevědomí moc nepřidává.

    Na našem pracovišti se mnou dělají mladé ženy, ověnčené tituly, jako např. Bc nebo Mgr. ovšem jsou to holky sotva vylétlé ze školy, bez zkušeností i potřebné praxe.

    To ještě není snad tak hrozné,a le horší je, že ony si nedají jakkoliv poradit, nebo usměrnit, jsou drzé a až příliš sebevědomé…chovají se jako by věděly všechno nejlíp a přitom dělají jeden kopanec za druhým…a firma za jejich pochybení i mnohá prodlení platí mnohdy statisíce…

    ale všechno jim projde, protože jsou mladé…

    a my – ženy po padesátce, musíme zvládat desetkrát tolik práce ale kdybychom napsaly omylem třeba jen jeden překlep, tak nám málem naši šéfové dávají hodinovou výpověd!!!
    Je to velmi ponižující!

    Dřívější generace si lidí se zkušenostmi a léty praxe vážili!

    NMemyslím jen za totáče, kdy všichni měli právo na práci a platy byly stanoveny dle tabulek, kde jedním z hlavních kritérií bylo právě hodnocení délky dosažené praxe, pokud možno v jednom podniku, což však dnes nemá asi žádnou cenu…

    Ale i dříve, např.za první republiky byli výše postavení lidé vždy starší a zkušenější. Vždyt i Praotec Čech, když stanul na hoře Řípu, byl úctyhodný ctihodný kmet a ne nějaký mladistvý drzý a průbojný ani ztřeštěný janek.

    Přeji všem , komu je nad padesát let – pohodový a hezký den!:-))
    Daniela

  9. Přišla jsem na tuto stránku úplně náhodně, ale početla jsem si s chutí. Ano, jsme jedno velké společenství se stejnými radostmi i problémy. Mám také za sebou šikanu mnohem mladších kolegyň a kolegů a také mnoho úspěšných vyřešení krizových situací, ať už s podřízenými či s nadřízenými. Teď si přímo lebedím v důchodu, kterého jsem se naštěstí dočkala v normálním termínu a ve zdraví a užívám si svobody dělat věci, které já sama považuji za důležité pro mně a pro mé okolí. Je to balada. Nelenoším, snažím se něco si přivydělat, ale mám taky čas na přátele a manžela a přírodu. Jde o to stanovit si priority a soustavně se něčemu věnovat, i kdyby to bylo jenom cvičení a zlepšení figury a zdraví nebo třeba samostudium jazyků, cílené např. na nějaký výlet do ciziny. Lituju každého, kdo se v důchodu nudí a nevidí z nudy cestu ven. Vždyť je tolik možností něco dělat a vůbec to nemusí souviset s někdejší profesí.
    Na světě je krásně a my máme konečně čas se na něj dívat, přátelé.
    Tak se dívejme a mějme se dobře.
    Zdenka

  10. Dostal jsem se k tomuto článku taky zcela náhodně,že lidé nad 50 let mají takové problémy s uplatněním jsem netušil,připadám si jako v jiném světě,přesto,že také patřím mezi tyto lidi v předdůchodovém věku.Myslím,že celý problém je v myšlení lidí.Mi připadá,že je práce kolem strašně moc,ale kromě pár jedinců se lidem nechce pracovat a nemají rádi změny.Ale pokud se člověk pustí do jakékoli práce a alespoň trochu ho baví,má vytrvalost,své cíle-není možné,že by to nedotáhl ke své spoojenosti.Samozřejměv zaměsnání v roli zaměstnance je to složitější,protože tam musí tito lidé plnit sny svého zaměstnavatele a nemají žádnou jistotu,že tu práci ještě zítra mít budou.Dalo by se o tomto námětu psátještě hodiny,ale snad i těch pár řádků povzbudí pár jedinců,že se ještě i po padesátce dá dosáhnout hodně.Pokud má někdo zájem pracovat sám na sebe a redakce Vám dá kontakt,klidně se na mě můžete orátit.Láďa

  11. Problém je, řekl bych, v tom, že nadpoloviční většina lidí lpí na tom, co zná, a bojí se neznámého. Teoreticky je samozřejmě nekonečně možností – jenže obvykle hledáme zase jen to, co jsme dělali posledních 30 let. No a to není k mání. Proto se většině zdá, že možnosti nejsou skoro žádné.

  12. Pláč nad diskriminací dříve narozených není vždy zcela na místě. Mé osobní zkušenosti 38 letého člověka, který vede obchodní tým jsou zcela jiné. Dlouho jsem byl řídil tým, jehož jsem byl nejmladším členem a nejlepší kolegyně a kolegové jsou věkově přes 50 i 60 let.
    Vidím to jinak a vím, že zkušenosti, schopnost vcítit se do druhého, komunikativnost, to jsou atributy, které přichází s věkem. Já pro svůj tým preferuji zkušené lidi a tím pádem starší.
    Hlavu vzhůru a s chutí do toho, co chcete vy.

  13. Nelze než blahopřát vašim kolegům, že mají rozumného šéfa. Bohužel to asi není pravidlem. I výsledky hlasování na této stránce ukazují zhruba v poměru 2,5 : 1, že většina lidí 50+ se cítí diskriminována, ať už stále nebo občas. Ono to samozřejmě nemusí být tak horké, padesátiletý líný hlupák se nijak neliší od dvacetiletého líného hlupáka, jen to má na co svést. Nicméně i moje osobní zkušenost říká, že ve většině výběrových řízení je nepsanou podmínkou rok narození 1970-1980 a nic s tím nenaděláte, i když vaše kvalifikace a zkušenosti dvojnásobně překračují požadavky.

  14. Určitě mě budete chtít kamenovat, ale budiž – jsem 35tiletý zaměstnavatel a při výběru nových členů týmu dávám přednost mladým lidem. Je fakt, že „starších“ ročníků se ani moc nehlásí – naše požadavky zahrnují vynikající znalost angličtiny a práce na počítači a jedná se o administrativní činnost, ale i tak – je mi líto, z dřívějších zkušeností si myslím, že lidé dřív narození prostě neumějí pracovat dostatečně efektivně, jejich pracovní návyky zahrnují ranní kávičku, noviny, pohodičku, pokec, pak nějakou práci, oběd, zase nějakou práci, pokec a pomalu se chystat domů. Udělat něco navíc? Proč? Loayalita vůči zaměstnavateli? Co? … Pardon, tenhle pohled je samozřejmě sprostě generalizující (ovšem samotný článek dělá to samé), nicméně raději přijmu mladého člověka dychtícího po růstu než člověka zralého, který si myslí, že všechno zná a všude byl nejmíň dvakrát, ale to hlavní, co mu chybí, je tah na bránu a zodpovědnost. Tož tak.

  15. Říká se, že předsudek je příliš zobecněná osobní zkušenost. Samozřejmě si za to můžeme – my 50+ – do jisté míry sami, protože leckdo z nás má doopravdy tyhle pracovní návyky. Ale tohle je přístup na principu kolektivní viny.

  16. Pani Libo,
    to je dobře,že jste potkala člověka, který ocenil Vaše znalosti a že jste spokojena. Ono všechno je v lidech!!! Je přirozené, že zaměstnavatelé hlédají mladé lidi a pokud mají štěstí na pracovité a oddané firmě zaměstnance, je to pro ně výhodné. Jenže bez rozdílů věku jsou lidé pracovití, pružní, schopní a líní,nerozhodní a neznalí. Pracovala jsem dva roky nad důchodový věk a mohla jsem pracovat dál, ale život je tak krátký a peníze nejsou všechno!!! Tak, že jsem už druhým rokem v důchodu ale stává se, že se na mně bývalé mladší kolegyně obrátí s prosbou o radu. Znalost problematiky, kontaktů a podobně se dá nabýt pouze z věkem. Nepopírám, že mne to netěší. Vždy se za nimi zastavím ráda. A moudrý zaměstnavatel si vybírá zaměstnace dle jejich skutečných kvalit, a tyto všímavému majiteli firmy ve zkušební době neujdou. Je to v jeho zájmu.

  17. Velmi dobře napsaný článek. Vystihuje snad vše s čím jsem se setkal.

    Bohužel, když člověk hledá v tomto věku práci, tak skutečně panují na druhé straně obavy z větších zkušeností, kvalifikace a také mzdových nároků. Optimální uchazeč je zřejmě 25 letý vysokoškolák s 10 letou praxí a požadavkem platu méně jak 18000,- Kč.
    Stáří ale není Váš věk, ale stav Vaší mysli. Jakmile si připustíte, že máte nárok na bačkory, je vše v pr…. .
    Bojovat a nevzdávat. Jsme ročníky, které mají něco za sebou a tohle nás nesmí dostat na kolena.

  18. Na základě vlastní zkušenosti jsem získal pocit, že pokud hledáme práci cestou inzerátů, pokud je prostředníkem personální agentura a ne přímo firma, která hledá zaměstnance, nemá to pro lidi našeho věku téměř smysl. Neznám nijak hluboce praxi HR (Human Resources – lidské zdroje, už ten název je urážlivý, tak se dnes jmenují kádrováci). Představuji si to ale tak, že nějaká slečna pouze s maturitou za tři (obvykle vám píše se stylistickými či dokonce gramatickými chybami) třídí nabídky mechanicky a „proaktivně“ ty naše vyhazuje rovnou, protože co by si o nich firma pomyslela, kdyby jí posílali dinosaury. Setkal jsem se i s odpovědí, že uvedená pozice byla obsazena uchazečem s vhodnější kvalifikací – a za čtrnáct dní tu pozici inzerovali znova. Chce se mi zvolat: HR – jděte do PR….

  19. Re: Vašek 28. 4. 2008 21.27
    ———————————–
    Možná mne budete chtít kamenovat : ), ale dovolím si s Vámi nesouhlasit.
    Jsem 50+ a mám praxi i ve vedení 20 členného kolektivu a z různých firem.
    Ty rituály co popisujete nejsou tak věcí věku, jako nastavených mantinelů a pravidel ve firmě. Poznal jsem 50 leté tahouny, kteří makali 10 i 12 hodin denně, ale i mladé, nadějné, kteří den proflákali. Zajímavé, že jim to spíše prošlo. Jeden příklad za všechny. Finanční společnost, manžeři ve věku 28 až 35 let, rituálek : 5x denně kávička, 3x denně rauch pause, 1 hodina obídek. Resumé: nezáleží skutečně v tomto ohledu na věku, i ten absolvent z VŠ, nebo SŠ bleskově pozná, kam až může zajít, jak se zašít : ) . Co se týče loayality … sázím spíše na 50+, než na mladé a to z prostého důvodu – pro mladého je pracovní poměr u jedné firmy epizodou v jeho kariéře a slouží k získání praxe a znalostí, které do něj investujete. Pro madé není problém měnit pracovní poměr. Jak je výše pravdivě uvedeno, neriskuje, že bude bez práce, vždy ji najde. Starší zaměstnanci nemají zájem riskovat, mají zájem pracovat u firmy až do penze. Proto se vyplatí do nich investovat. Co se týče nemocnosti, tak je to do 60 let stejné. Mladí jsou si jisti svým zdravím, kalí v putykách až do rána, jí nekvalitní stravu, stressy, starší vědí, že zdraví je poklad, který ovlivňuje jejich existenci, proto o něj pečují.

  20. Bude mi 50. Teprve teď, když děti dospěly, mám čas věnovat se studiu, po kterém jsem od ukončení VŠ toužila. Pro své známé jsem ale směšná: „K čemu ti to bude?“ Pro zaměstnavatelku jsem potenciálně nebezpečná: Co kdybych to zvládla a pak měla honosnější titul než ona? Hází mi klacky pod nohy, jak se dá. – Tak vám nevím, lidi, má to vůbec smysl, v padesáti ještě o něco usilovat?

  21. Má to smysl. Podle posledních výzkumů to vypadá, že žena, které je dnes 50, je přesně v polovině života. Za 50 let totiž bude průměrná doba života žen 100 let. U mužů trochu míň, pochopitelně. Zatraceně hodně času, řekl bych.

  22. Milá Lenko, jasně že to má cenu. Přece si konečně můžete dovolit ten luxus dělat něco pro sebe! Pokud vás to ovšem baví a neděláte to proto, abyste se vytáhla nad ostatní. A myslet si, že to uplatníte pouze u své zaměstnavatelky, je právě ta zkamenělost, kterou nám vyčítají. Přece to pak můžete uplatnit u konkurence. Jestli se k vám chová zaměstnavatelka takhle a nedovede vás ocenit, tak vás není hodna.

  23. Poprvé jsem přišla o práci , když mi bylo 54.Nejdřív ocenění, jako nejlepší pracovník a v obálce odměna, v další obálce pozvánka na školení EXCELu a ve třetí byl výpověď.(Důvod zrušení pracoviště.) Zhroutil se mi svět. Náhdou jsem našla práci okamžitě, byla jsem šťastná a spokojená, ale za tři měsíce zrušili pracoviště celému poschodí a zase výpověď. Následovalo výběrové řízení, které trvalo dlouho, síto bylo nastaveno a propadla jsem do posledních tří, ale neuspěla. Až po 2 měsících mne oslovili a nastoupila jsem. Zase velká spokojenost, milé kolegyně, bezva práce a po roce …. zrušili naše pracoviště. To už jsem se smála. Nabídli mi hned další práci, byla jsem nadšená, ale vedoucí 31 let mi dávala takovou sodu, že na to nemám, že jsem stará a tak mě dusila, až jsem se psychicky zhroutila sama odešla. Rok jsem chodila na psychiatrii. Pak přišla rekvalifikace formou denního studia na vysoké škole na 4 měsíce. Bylo to z fondů Evropské unie a úžasné. Pak už jsem nastoupila do starobního důchodu, ale ta studia se mi tak líbila, že jsem ještě nepřestala studovat. Je to paráda, vřele doporučuji všem důchodcům.

  24. Olgo, mohla byste mi prosím poradit, jak dosáhnout na rekvalifikaci formu denního studia na vysoké škole? Mám několik VŠ, stále však nemohu sehnat práci. Podobná rekvalifikace by mi snad pomohla. Je mi 45 loet, ale už teď jsem pro budoucí zaměstnavatele něco jako dinosaurus. Na PC umím, sama se vzdělávám, docházím na němčinu, ale pořád to nestačí…

  25. Jsem malý zaměstnavatel, mám jen dva zaměstnance. Ale zaměstnávám výhradně starší lidi nebo důchodce. Je to asi sprosté, ale jsou slušní (doufám že jsem také), nevyžadují takový plat protože to mají k důchodu a už neživí rodinu. Chodí dopráce ráti, mají pohybloivou pracovní dobu nebo poloviční úvazek, chodí do práce odpočatí, neflámují. Nestávkují. Co víc si může zaměstnavatel přát?

  26. I was seirolsuy at DefCon 5 until I saw this post.

  27. ahoj všem
    donedávna jsem měl podobný názor jako Honza – byl jsem 50+ v nadnárodní firmě, úspěšný a ještě k tomu jsem měl na starost „age management“ – tedy právě to, o čem se bavíme – diskriminaci z pohledu věku – a říkal jse si – kdyby se něco stalo, máš to v rukou, nejsi přeci žádný „přizdisxxx“ – takže jsem si včas začal zvyšovat kvalifikaci na Karlově Un. – NO VIDÍTE A už nejsem v té hezké nadnárodní firmě – při prvních potížích vykopali hlavně ty starší manažerky a manažery – brali nejvíc a ještě byli moc chytří…..
    Kdo věří na zvyšování kvalifikace, diverzifikaci portfólia znalostí a zkušeností nebo snad dokonce na antidiskriminační opatření je blázen – rozeslal jsem kolem devadesáti nabídek personálkám, stejný počet firmám, spolupracoval s headhuntery a kde nic tu nic – odpovědi v duchu vašich zkušeností – a tak si říkám, že bychom naopak my 50+ založit hnutí – ale hnutí podobné tomu v Řecku nebo Portugalsku – konec konců to v článku nahoře zaznělo – „50+ sobě“ – vize je jednoduchá – je nás odhadem stovky tisíc – máme firmy, máme peníze, mnozí ještě i práci – pak si takové firmy označme „podporuji 50+“ vytvořme občanské sdružení 50+ a každý, kdo bude chtít používat značku „podporuji 50+“ bude muset prokázat, že zaměstnává xx% 50+ v hlavním pracovním poměru (podle procenta 50-62 let v ČR), nebo je sám 50+ a má svoji firmičku …… a potom my všichni 50+ kupujme přednostně od sebe – máme co nabídnout ….otevřeme si stánky 50+ na farmářských trzích, udělejme si obchodní firmy 50+, servisní, montážní, služby, kadeřnictví, farmičky, autodopravy, stavební firmy 50+ – prostě se vzbuřme proti diktátu nerozumu, ale tak jak to dělají zkušení lidé – nebořme, ale stavme, ale přednostně pro nás 50+ :-))
    no a kdyby se v tom chtěl někdo se mnou angažovat, navrhuji se sejít na face booku a pustit se do toho – nikdo jiný to totiž za nás neudělá :-) Jirka

  28. V padesáti letech jsem si dodělala vzdělání na VŠ.Ředitel /35 let/ mi neprodloužil roční smlouvu. Vysvětlil mi, že by mi musel zvýšit plat o několik tisíc, protože mám vzdělání a praxi. Radši přijme mladou se SŠ, bez praxe a ušetří. Jednalo se o pozici vychovatelky u mentálně postižených ve státním. Ředitel byl známý tím, že nemá rád starší ženy. Takto propustil tři ženy kolem padesátky, které si zvýšily také vzdělání. Nastoupily 3 mladé absolventky.
    Mé představy, že jsem zvýšením kvalifikace něco udělala pro svou budoucnost byly naivní…
    Věra

  29. Jirko (15.5.2012), Láďo (28.2.2008) a další 50+ hodlající se „v tom angažovat“ : kdepak Vás člověk najde? Pracuji sama na sebe, takže mě nikdo nevyhazuje, ale ráda se k tvořivcům, kteří chtějí řešit a ne jen remcat přidám. Možností je nekonečně mnoho a svět po padesátce nabízí notušené možnosti, je krásně barevný! Holubi si najdou potravu i bez nás :-)
    Katka

  30. Dr. Lusciniol

    Vašek 28. 04. 21.27
    Mam pocit, ze tohle napsal muj synovec, tehoz jmena a veku. I jeho otec (muj bratr) jej povazuje, od veku 9 let, kdy byl predstaven svetu pocitacu, za spolecensky zcela nemozneho blbce.

  31. Rehabilitačne9 pomf4cky, ktorfdch falohou je napraviť, upavriť orge1novfd defekt alebo čiastočne alebo faplne obnoviť funkciu chorobou postihnute9ho orge1nu. Druhy a postupy rehabilite1cie ze1visia vždy od toho, čo je potrebne9 urobiť v prospech postihnute9ho. Ak ide o telesne postihnute9 dieťa, je potrebne9 ho liečiť, vychove1vať, pripravovať na zaradenie do spoločnosti, ide teda o komplexnfa rehabilite1ciu. Patria sem rf4zne kliny, matrace, molitanove9 kocky, kolieska, valčeky, suche9 baze9ny, plastove9 preliezky, ske1kacie lopty, rf4zne mase1žne ležadle1 a pod.

  32. Finally! This is just what I was looking for.