ČLOVĚK OnLine

Kdy mluvit s dětmi o sexu

Můj pětiletý syn a já jsme měli jednou odpoledne učebnicově dokonalý rozhovor u nádobí (já myl, on si čmáral u stolu). Slyšel mě mluvit o jednom filmu o těhotné šestnáctileté dívce a chtěl se dozvědět víc. Za patnáct minut jsme probrali anatomii, antikoncepci, interrupci - a taky třeba proč šestnáctiletá slečna, která ho hlídá, asi ještě není připravená být matkou a proč třeba její bratr není tím vhodným kandidátem, který by jí k tomu měl pomoci. Nepamatuji si celou konverzaci, ale zajímavým aspektem bylo, co umožnilo, aby měla smysl. Byly to tyto prvky:

Prostor. Byl jsem k němu zády u toho nádobí, on měl svou vlastní činnost, nic nás nerušilo a nenutilo k rozhovoru. Probíhal, když bylo třeba, a tak on neměl pocit, že mu zírám do duše.

Čas. Nikam jsme nespěchali. Mohlo to trvat, jak dlouho by chtěl. No, ve skutečnosti jsem se s tím nádobím trochu loudal, aby měl dost času.

Ticho. Jelikož jsme oba měli co dělat, mezi otázkami a odpověďmi bylo příjemné ticho. Vystřelil svou otázku, já se zamotal do odpovědi, on pak dvě nebo pět minut pokračoval v práci, slova a myšlenky mu bublaly v hlavě až vybublala další otázka. Pro mě bylo nejtěžší zůstat v klidu, nepokládat další otázky ani se nesnažit vysvětlovat, co jsem už řekl.

Otevřenost. Nezatajoval jsem nic, ani nevylepšoval. Snažil jsem se poskytnout vysvětlení, které by ve svém věku pochopil, ale nezamlčet nic podstatného. Děti poznají, když něco takového děláme, a vzbuzuje to jejich zájem, proč je to tabu.

Zvědavost. On začal s tím rozhovorem a pokračoval v něm. Byl v tom okamžiku připravený a zajímalo ho to. Málo se to podobalo tomu, když můj otec vrazil ke mně do pokoje, červenal se a koktal: “Tvoje máma si myslí, že bychom si měli promluvit.”

Byl to on, kdo to ukončil. Řídil ten rozhovor a věděl, kdy má dost. Takže nakonec po dlouhé odmlce prohlásil, že už všechno nakreslil, a odešel z kuchyně.

Všechny tyhle faktory napomohly klasickému “okamžiku učení”. Mnohdy se tohle téma objeví, ale nedá se rozvinout, třeba když se kluk předvádí před kámoši na zadním sedadle cestou do školky: “Tati, než jsem se narodil, tos musel strčit pindíka mámě do vagíny?” Prosté “ano” bez rozčilování potvrdí, že na tom nic špatného není, ale teď se nehodí to rozebírat.

Ten dialog bude pokračovat v neočekávaných momentech během příštích deseti let. Pokaždé se na to bude dívat jinak, s jinou mírou pochopení a potřebou vědět. A pokaždé se mu budu snažit dát najevo, že jsem tu od toho, aby se mnou mohl mluvit, svěřit se mi třeba i s obavami. To je sdělení, které mu pomůže ve zmateném dospívání, a taky sdělení, které každé dítě pochopí a zaslouží si slyšet.

Rick Juliusson

30. 04. 2009 Rubrika: Pele-mele

Komentáře

1. Josef Loriš 19. 06. 15.45

   Začínáte opravdu velmi pozdě v pěti letech mluvit s klukem o sexu.Nebylo by lepší začít už v peřince,třeba mu koupit umělou pannu a plasticky mu ukazovat,jak se používá?Nejlépe se stopořeným údem a s výstřikem semene.Jste opravdu pokrokový člověk.Asi bych se z Vás pozvracel,ještě štěstí,že jste mne nezplodil.Adios

2. Martin 19. 06. 21.18

   Jste poměrně hodně odtržený od dnešní reality. Je nepochybně dobře, pokud dítě tyhle informace získá od rodičů a formou odpovídající věku místo z pornostránek. Pokud mu to zamlčíte, v sedmi nebo nejpozději v deseti letech mu to všechno předvedou spolužáci na internetu, barevně a v pohybu. Že je to informace do značné míry úchylná, to snad nemusím dodávat. Když tak se na nějaké ty stránky podívejte a pak se zamyslete, jestli tohle je představa, kterou byste chtěl, aby vaše dítě mělo o roli sexu v životě.

Napište komentář