Krmiči holubů, nebo šedí panteři?

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

Jak senioři nakupují

Úvodní stránka » Jak senioři nakupují

Doprovázel jsem svého otce na poštu, protože už dost špatně chodí. K mému překvapení si tam vyzvedl balík nějakých hrnců z teleshoppingu. Nebylo to poprvé. Přitom je můj otec někdejší vysokoškolský profesor, nedá se tedy říci, že by mu chybělo vzdělání či inteligence na to, aby rozlišil užitečnou věc od nesmyslu. U obchodních nabídek se mu to zjevně nedaří. Proč je tomu tak?

Americká pojišťovna MetLife si dala práci a spočítala, že souhrnný objem škod, které kvůli své důvěřivosti ročně utrpí staří lidé ve Spojených státech, činí 2,9 miliardy dolarů. 12% všech lidí starších 60 let se stane obětí finančního zneužívání ze strany příbuzných nebo i cizích lidí. I u nás dobře známe četné příběhy z oněch proslavených prodejních akcí pro seniory, kde babičky a dědečkové nakupují za desítky tisíc věci, které nepotřebují.

Populární vysvětlení je, že staří lidé jsou hloupí. Takhle si to vysvětlují ti mladí. Zejména ti hloupější. Na Univerzitě v Iowě zkoumali mozky lidí s nejrůznějším poškozením a podařilo se jim velmi přesně určit, kde je v naší hlavě sídlo důvěřivosti a pochyb. Ten lalok je umístěn zhruba někde nad očima a jmenuje se ventromediální prefrontální kortex, vmPFC. Vědci z Iowy svou teorii testovali v reálných podmínkách, tedy pomocí inzerátů, jež byly Federální komisí pro obchod úředně označeny za podvodné. Výsledkem bylo, že staří lidé s poškozením uvedené části mozku vesměs tvrdili, že nabídky se jim zdály důvěryhodné a zboží by si koupili.

Studie je prvním přímým důkazem, že poškození tohoto laloku způsobuje důvěřivost. Toto specifické poškození pak má za následek, že i inteligentní a vzdělaní lidé, tedy lidé, kteří netrpí demencí a nejsou nesvéprávní, snadno naletí na různé poměrně zjevné podfuky, protože uvěří těm, kteří jim je nabízejí.

Nejde samozřejmě jen o přímé poškození mozku třeba úrazem, střelou, apod. „Ventromediální prefrontální kůra se začíná zhoršovat, když lidé dosáhnou věku 60 let a vyššího, i když nástup a tempo zhoršování se u každého liší“, říká Daniel Tranel, profesor neurologie a psychologie na Univerzitě v Iowě. „Měli bychom brát v úvahu skutečnost, že starší lidé ztratili biologický mechanismus, který jim umožňuje vidět nevýhodnou povahu jejich rozhodnutí“, dodává dr. Tranel.

To je zřejmě prosté vysvětlení, proč se mnozí naši prodejci zaměřují právě na seniory, ačkoli by se zdálo, že je to skupina, která zas nemá tolik peněz, aby to stálo za to. Jenže opak je pravdou. Peněz sice tolik nemají, ovšem dají se mnohem snáze zmanipulovat, přesvědčit k jednání, jež není zrovna v jejich prospěch. Ve světle vědeckých poznatků se takové jednání jeví jako okrádání handicapovaných, jako když někdo okrade slepce.

Dá se s tím něco dělat? Jediná možnost, která mě napadá, je zavedení „pozitivní diskriminace“ seniorů v rámci práva na reklamaci, která by třeba všem nad 60 let dávala jistotu, že mohou vrátit všechno, co si nakoupili pod vlivem reklamy a prodejců. Nějaký „trénink nedůvěřivosti“ bohužel zatím neexistuje.

Komentáře

  1. Různými firmami jsou na bázi zneužití psychologie podvodným způsobem zneužíváni důchodci,kdy inzerovaná nabídka neodpovídá skutečnosti. Je inzerován spravidla levný zájezdza krásami naší vlasti. Ve skutečnosti se jedná o prodejní akci s nabídkou buď předraženého zboží anebo dokonce předraženého zbboží typu šunt.
    Jaká je obrana? Nezůčastňovat se příliš levných zájezdů, protože tyto zájezdy jsou vždy jenom lákadlem, aby tyto firmy získaly zisk na úkor chudých důchodců.

  2. Sdělím co vidím dnes, jsou zde senioři bez peněz a senioři co je mají. jsou senioři, kteří si myslí, že mohou každému a všemu věřit, a ti se stávají obětí všeho a kohokoliv kdo se na ně usměje. Taky si myslím, že jsou hodně sami, a tak tráví v obchodech a nakupují i co nemusí, hledají kontakty a jsou jako malé děti, působí to zoufale a komicky.. moje třiadevádesátiletá prababička byla vzdělaná a narodila se před rokem devatenácet a zemřela v roce 1985 přirozeně doma a hezky v poklidu. vždy se u nás četlo, pěstovala lesní jahody pro zdraví, přírodu a krásu a lehkost, prostě romantička, šikovná, vychovala vnuky, nikdy se neoprojevovala, a ani další babči tetičky z naší široké rodiny jako senioři dnes, Je to neččím asi konzumním a nátlakovým společensko sociálním povrchním umělým vynuceným stylem. Nevím, ale není to dobré…