Krmiči holubů, nebo šedí panteři?


iq test

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

I v písni se zpívá o vůni tvé kůže…

Hlavní strana » I v písni se zpívá o vůni tvé kůže…

Každý z nás má pět smyslů a v posledních stoletích tím nejslabším z nich je čich a také zanikající lidská vůně pod nánosem průmyslové chemie. I my lidé jsme svým způsobem zvířátka, která mají svůj živočišný tělesný pach, svoji specifickou vůni těla. I motýlí sameček, ten křehký tvoreček, dokáže za svojí samičkou s cílem zachování rodu jen podle čichu, podle specifického feromonu, který samička, která se chce pářit, vylučuje, doletět několik kilometrů. Je to pro něj jediný směrodatný signál a nezklame.

Tak i my lidé máme ten svůj kalich vůně, který hraje nepostradatelnou roli v mezilidských vztazích. Naše apokrinní žlázy začínají svoji vůni produkovat už v průběhu puberty. Vědci tvrdí, že člověk si vybírá partnera jen s vůní, která ho láká a která je co nejodlišnější od jeho vlastní.


My, civilizovaní lidé, si namlouváme, co všechno je při výběru partnera důležité a co přesně preferujeme, stavíme si žebříčky hodnot, pomalu vážíme partnery na vahách, chceme je mít úspěšné, bohaté, schopné, krásné a „někdo dokonce i milující“ ( ironie pochopitelně).


Ale pokud nám nevoní, mohou mít třebas všechno co si jen přát a my se s nimi ani nezastavíme na kus řeči, podvědomě je vyřadíme z našich hozených sítí, ani s nimi neflirtujeme. Příroda se prostě obalamutit nedá. A tak se někdy tvoří páry, při nichž zůstává rozum stát, a tak i nejspíš vzniklo rčení: Láska je slepá…

20. a 21. století ale potlačuje přirozenou vůni těla jako žádné jiné. Už od pradávna se používaly různé přírodní vůně i afrodiziaka, která naopak smísila přirozený tělesný pach s novou další přírodní ingrediencí a zvýšila tak sexuální přitažlivost člověka. Dnes se na nás chrlí řady antiperspirantů, deodorantů, vršíme na sebe průmyslové voňavky a přírodě a taky sami sobě hodně komplikujeme vhodný výběr partnera, který by nám voněl také sám o sobě.
Je krásné o sebe dobře dbát, i různý a odlišný výběr parfémů a vůní o každé osobě cosi vypovídá, někdo má jemný voňavý glanc a jiný je cítit jako celá parfumerie. Jen málokdo už dnes přirozeně voní a je cítit po bylinkách, po květinách, které pozitivně stimulují naši psychiku, které navozují optimistické nálady, které ukotví určitého člověka do naší mysli jako vzpomínku na jeho odér, který nevyprchá…


Už pomyslně i Al Pacina ve filmu Vůně ženy, který hrál slepého plukovníka Franka Sladea , zatrpknutého, osamělého a cynického člověka, kterému se už nechce žít, zachránila jen vůně, lidská vůně ženy, která mu dala nový smysl života.

Jestli by naše vztahy, naše sexuální touhy, naše smysly a hlavně čich, který otupuje, nezachránil alespoň částečný návrat k přírodě a k přirozenosti. Proč se nesprchovat jen vodou a nevonět po bylinkách? Proč nenechat alespoň v naší mysli padnout koncerny diktující tu zaručeně nejlepší vůni a nejerotičtější odér za nejnekřesťanštější peníze. Všimli jste si, kolik stojí kvalitní značkové vůně a jak dlouho vydrží, kolik stojí kvalitní vietnamské vůně a jak dlouho vydrží a kolik stojí (času a krásné procházky přírodou) vůně fialek z mezí, šeříku ze zahrad, mateřídoušky z luk, levandule ze skalky nebo jasmínu z parku? A usušené v látkovém pytlíčku pod polštářem vám zaručeně přivodí voňavé a sladké a hlavně optimistické sny. A pytlíčky sušených bylinek umístěné mezi oblečením Vám provoní všechno, co na sebe obléknete, tou nejčistší vůní přírody. A že těch vůní je. A co teprve ta skvělá procházka po čerstvém vzduchu a vdechování těch nejčistších a nejrozličnějších vůní květin, než si je usušíte.


A jelikož čich spolu s časem a s životním stylem otupuje, zkuste si někdy zajít do jakékoli čajovny a přivonět k různým čajům. Některé čajovny jich nabízejí až 90 druhů a každý voní pochopitelně úplně jinak. Zrak si procvičujeme stále, každodenně. Je třeba občas věnovat pozornost i čichu, aby nám postupně nezakrněl.


Čich stagnuje, dá se říci otupuje se, a spolu s uplývajícími staletími ho zdaleka nepotřebujeme tak jako naši dávní předkové. Občas bychom ale měli udělat něco, abychom se o požitky čichového charakteru neobírali. Třeba jako hladovějící jogíni, po dlouho trvajících hladovkách pak cítí hluboce tolik chutí, které předtím ani nevnímali. Jak si ale dají cokoli ostrého, pálivého či pikantního, záhy jsou se svojí schopností hloubky vjemů tam, kde byli už před hladovkou.

Zkuste si někdy, dámy a pánové, před porcí pořádného deodorantu čichnout ještě k něčemu jemnému, jen lehce nastíněnému odéru vůně či pachu, který zacloumá Vaší fantazií. Třeba pak snáze s procvičeným a neotupeným čichem najdete svého milence, milenku, manžela, manželku, ale hlavně rozšíříte potenciál svého bytí o mnoho nových čichových prožitků.


Malou inspiraci k vytvoření malého pytlíčku bylinek najdete na stránkách mé dcery http://www.karolinafilipova.ic.cz/pytlicky.htm. Dělala je s láskou pro své kamarádky jako dárky, když jí bylo 11 let, a co jsme při trhání bylinek ucítili vůní a zažili legrace. Někdy je možná lepší natrhat a vyrobit si něco sám, člověku to přinese více radosti než si hotový výrobek někde koupit. Právě ten proces tvorby je inspirující. Dnes jsme vesměs všichni konzumenti, škoda.

Ivana Filipová - www.ivanafilipova.ic.cz

Články s podobnou tématikou:
100 let a 100 kilo - tlustí a spokojení
Smrdutý opossume

Komentáře

  1. Moc hezké. Tleskám. Bohužel i doslova, zejména večer. Chodím totiž po bytě a zabíjím moly, jejichž velkochov moje podobně nadšená manželka velkoryse založila v desítkách svazků sušených bylin a pytlíčcích semen či ořechů, ukrytých všude možně. Jedině snad levanduli nejedí a ta je taky nejhezčí.
    Ale je naprosto pravda, že člověk se při rozhodování, kdo je mu sympatický a kdo ne, řídí na prvním místě čichem, aniž by si to uvědomoval. Od doby, co mi operovali nosní dutiny a necítím skoro nic, je mi spousta lidí rázem sympatičtější.

  2. Naprosto souhlasím s článkem. Jsem také přesvědčen, že pod nánosem dráždivě vonících umělotin se skrývá vůně jemná, ale o to víc lákavější a zanechávající nikoliv podrážděné nosní dírky, ale stopy na srdci i duši. Lehké, přírodní vůně jsou nejlepší. Ale souvisí to vůbec s naším kontaktem s přírodou. Žijeme ve městech obklopeni betonem a tak nás ani nenapadne ještě upřednostňovat přírodnější styl života. Děkuji za hezký článek.

  3. Jo, svatá pavda. Kdysi jsem nedal na svůj nos a parterku, která mi “nevoněla” jsem si vzal. Nedopadlo to dobře. Dejte na svůj nos, ne nadarmo vzniklo úsloví, že někdo někomu nevoní…

  4. svata pravda….muj byvaly manzel mi nevonel vubec….ale ani nijak zvlast nepachnul….nicmene soucasny partner voni po vanilce a tu ja miluju…..

  5. Marketicaa

    Jsem přesvědčena, že ikdyž některé smysly dané přírodou nevnímáme, stále je nevědomky používáme. Ženy produkují hormony které lákají samečky, a ti i když žádný pach necítí jsou lákáni a chytají se.. možná se tomu říká dnes sexepil. Čím je nám protějšek simpatičtější tím nám tzv více voní.. mě osobně je mnohem více přitažlivější muž který jde cítit svou přirozenností.. Samozdrejmě nemám na mysli smrádeček po několikati denní abstinenci v koupelně. Naše těla ví co je pro ně dobré, a nemuseli jsme se to ani učit. Ačkoli již dlouho nežijeme v lesích stále si zachováváme zvířecí pudy, jen jsme je potlačili natolik, že je nevnímáme a když se u někoho oběví ve větší míře nazýváme to úchylkou…. V přirozennosti krása…. je to jen má doměnka pokud se mílím nezlobte se Marketicaa

  6. Nejdřív musím i já poděkovat za výborný článek (subjektivní názor čtenáře ), který mi připomněl, že bych měl jít zase do lesa. Pryč z betonové zástavby, a vyměnit aroma vyfukových plynů a rozžhaveného asfaltu, za příjemnou vůni pryskyřice, lesních květů a zurčení potúčku. Beru si foťák a za chvíli fičím. Tak zase někdy…

Napište komentář