Krmiči holubů, nebo šedí panteři?


iq test

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

Efektivní zorné pole

Home » Efektivní zorné pole

Všichni známe ty šedovlasé řidiče, kteří jedou prostředkem vozovky čtyřicítkou. Bojíme se je předjet, protože nevíme, zda náhodou neodbočí, aniž by použili blinkr. Přitom mají papír od lékaře, že dobře vidí a slyší a taky rukama a nohama hýbou dostatečně na to, aby ovládali automobil. Přesto jedou čtyřicítkou. Tak nějak tuší, že už to není, co to bývalo.

Je dobré si přečíst některé vědecké studie, jež se zabývají jevem, jenž poprvé popsala dr. Karlene Ballová z Alabamy a nazvala ho UFOV – useful field of view, česky nejspíše efektivní zorné pole. Je definováno jako plocha, ze které jsme schopni vnímat informace, a to aniž bychom hýbali očima či hlavou. Vědci přišli na to, že toto naše efektivní zorné pole se nám už asi od dvaceti let věku neustále zmenšuje a toho logickým důsledkem je, že třeba staří řidiči si nemusejí nezbytně všimnout, že je předjíždíte. Už vás vidím, jak zkoušíte své periferní vidění, roztahujete ruce a prověřujete, kdy je ještě vidíte a kdy už ne. No a zjistíte, že je vidíte roztažené skoro na 180 stupňů, čili ta zpráva je nesmysl. Čtěte dál, žádný nesmysl to není.

Neuropsycholožka dr. Jerry Edwardsová říká, že “efektivní zorné pole je měřítkem rychlosti zpracování informací a vizuální pozornosti”. Nejde totiž o to, co jste technicky schopni vidět, když se na to soustředíte. Jde o to, co jste skutečně schopni vnímat, když jste soustředěni na něco jiného, tedy třeba na silnici před sebou. Je vám asi jasné, že to jsou dvě zcela různé věci. Názorně řečeno, vaše oko sice periferně vidí auto zprava, ale pomalu pracující “procesor” ve vaší hlavě už nestačí tuto informaci zpracovat a podat vám ji jako podklad k rozhodnutí šlápnout na brzdu. A tak jedete dál a s tím autem se třeba srazíte. “Najednou tam bylo”, říkáte pak policistům nebo personálu v sanitce. Nehody starých řidičů jsou tak plné aut či lidí, kteří se “náhle objevili” před jejich vozem, značek, které byly “špatně vidět”, řidičů, kteří je předjížděli “strašně rychle”.

Samozřejmě, že tento přirozený a věkově podmíněný úbytek schopnosti vnímat i to, na co se přímo nedíváme, dokážeme po nějakou dobu kompenzovat zkušeností. Na přechodu se mohou častěji vyskytovat chodci, na křižovatce auta zprava. Nicméně zkušenost to trvale nezachrání. Na nahodile, nepravidelně a nepředvídatelně se objevující jevy zkušenost nestačí. Navíc je naše pozornost často zahlcena hustým provozem, zprávami v rádiu nebo diskusí se spolujezdkyní, která ví líp, kam máme jet. Pokud někoho v takové situaci ještě napadne telefonovat, je zázrak, když dojede domů.


Protože je delší dobu známo (asi dvacet let), že efektivní či využitelné zorné pole se dá zlepšit tréninkem – stejně jako většina ostatních mentálních schopností, vědci se rozhodli to prakticky ověřit. Rozdělili skupinu starých řidičů na dvě části. Ta jedna absolvovala 20 hodin tréninku na simulátoru jízdy v autoškole, druhá pak stejný počet hodin tréninku kognitivních funkcí pomocí počítače.

Schopnost řídit auto se po ukončení tréninku zlepšila u obou skupin zhruba stejně, ale většina zisku z řidičského trenažéru po nějakém čase zmizela. Naproti tomu u osob, které trénovaly pozornost a rychlost vnímání či zpracování vizuálních informací, zůstal zisk z tréninku zachován i po roce a půl. Přitom testem výkonnosti nebyl nějaký dotazník, ale zcela praktická zkouška jízdy autem ve skutečném provozu v délce 22 kilometrů.

Vyšší rychlost zpracování podnětů zjevně umožňuje starým lidem lépe reagovat na nečekané události, které vyžadují rychlou reakci, a vede ke snížení počtu nebezpečných manévrů v provozu o 40% (definované jako ty, které vyžadovaly zásah instruktora během hodnocení).

Myslím, že už jsem několikrát zmiňoval výsledky našeho nevědeckého průzkumu, který jsme asi před dvěma lety prováděli u starších lidí. Ti muži a ženy si stěžovali na slábnoucí paměť, na všelijaké potíže spojené s věkem – ale valná většina z nich se považovala za dobré řidiče. Mám řidičák padesát let, ergo jsem dobrý řidič. Jak jim citlivě říct, že je to sebeklam? Bez tréninku kognitivních funkcí je podstatná část starých řidičů nebezpečná sobě i okolí. A pokud netrénují, měli by si alespoň z auta vymontovat rádio, vypnout mobil a manželce či manželovi zalepit ústa lepící páskou. Jen tak mají totiž šanci se soustředit na to, na co jim už tak tak stačí schopnosti. Pamětníci si vzpomenou, co bývalo napsáno v autobusech a tramvajích. “Je zakázáno mluvit za jízdy s řidičem”. To nebyl projev státní zpupnosti, ale výraz poznání, že řízení je kognitivně náročná činnost. S věkem naše schopnost dojet bezpečně do cíle klesá, to je prostě fakt, který nijak nesouvisí s tím, jak se cítíme a za jak zkušené řidiče se považujeme.

Martin Chlupáč

Komentáře

  1. I simply want to tell you that I am just new to blogs and seiuorsly liked you’re page. Almost certainly I’m want to bookmark your blog post . You amazingly have perfect stories. Cheers for sharing with us your website page.

  2. It’s really great that people are sharing this information.

  3. It’s spooky how clever some ppl are. Thanks!

  4. That saves me. Thanks for being so sensible!

  5. アメイジングブログ!作家志望のための役立つヒント何かありますか?私自身の起動に|私は望んで計画してよすぐにウェブサイトが、私はすべてで失わ少しだ。有償オプションのためのWordpressやジョギングのような無料のプラットフォームで始まるあなたは か? 私は完全だという、そこに圧倒そう多くはありませ..でもアイデア? 感謝!

Napište komentář