Krmiči holubů, nebo šedí panteři?

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

50+ a krize středního věku

Úvodní stránka » 50+ a krize středního věku

„Kdepak jsou moje velkolepý plány …. na hřbitově zakopány.“ Celý život se plahočíte do kopce, před očima jen kopec. Jednoho dne ale přijde vrchol – a před očima prázdno. Vrchol už byl, ani jste si nevšimli. Pocit, že teď už to půjde dolů, že už nestihnete skoro nic, že krásné ženy (ev. muži) se už za vámi neohlédnou, život je pryč a ještě pořádně ani nezačal … to je ta krize. To, co víte nejpozději od mateřské školky, totiž že zemřete, se z neškodné vzdálené možnosti stává najednou mrazivou jistotou. Kdo by to byl řekl, že tu nebudete napořád, že? Lepší půlka představení je pryč. Krize středního věku vás má v drápech.

Ta krize je kulturní fenomén. Zeptejte se padesátiletého Inda, Číňana nebo Japonce. O krizi středního věku nic neví. Ta totiž trápí jen Evropany a Američany, a to teprve odnedávna. Ještě v 19. století byl svět v pořádku, mladí muži si nechávali narůst vousy a nosili hůl, aby vypadali staří a byli bráni vážně. Stárnutím člověk odjakživa získával na důstojnosti a na významu. Jenže pak vypukl kult mládí a stále zuří všude kolem nás. Stárnutím dnes člověk význam a důstojnost ztrácí. Proto trpíme. Mládeži, která svět ovládá, nikdo neprozradil, že i ona zestárne. Žijeme v iracionálním světě. Iracionální je i naše krize – o to víc však s námi cloumá.

Druhá půlka by měla patřit nám. Děti jsou nejspíš z domu, v práci nás nic nepřekvapí, stejně jako ve vztahu k partnerovi. Je čas na změnu. Někdo to řeší výměnou manželky za mladší model, málokdy to však trvale pomáhá. Lepší je změnit zaměstnání, začít podnikat něco nového, začít létat na větroni, vyměnit byt nebo aspoň vymalovat veselými barvami. Výsledek se dostaví.

Někteří jsme zažili svých 15 minut slávy. Někteří jsme nezažili nic a už je po všem. Vědomí pomíjivosti nás ničí. Je to pryč, nebo to brzo pryč bude. To je ta špatná zpráva. I dobrá, protože bude pryč i ta naše deprese. Máme ještě neuvěřitelně mnoho života před sebou. Krize nás dřív nebo později přejde a život zase bude mít smysl. Něco bychom ale měli společně udělat s tím světem, který se na lidi po padesátce dívá jako na živé mrtvoly. Ten je totiž v nepořádku, ne my. My jsme schopní, zdraví a pohlední lidé s nadějnou budoucností. Krize středního věku je optimistický název. Střed bývá od obou konců stejně vzdálen. Dožijeme se stovky – nebo to aspoň čestně zkusíme.

Články s podobnou tématikou:
Krmiči holubů, nebo šedí panteři?
Krize středního věku – neexistující nemoc
Nejste sami na U-rampě

Komentáře

  1. Když jsem si článek přečetl, uvědomil jsem si, že stručně a velmi výstižně shrnul to co ve střípcích, sem tam, už nějakou dobu pociťuji. Jen to na mě přišlo nějak dřív. Je mi 40.
    Hodnocení: perfektní,-díky

  2. Jste holt vyspělejší. Mě to chytlo až v padesáti. Ale tuším, že naše děti to potká v pětatřiceti, všechno se přece posouvá dopředu. Mám pětadvacetiletou dceru a ta má pocit, že oproti některým dvacetiletým má (profesionálně) zmeškáno. Nejdřív jsem se smál, ale pak mi došlo, že to možná ani není tak k smíchu…

  3. Nevím jestli jsem vyspělejší, (sešlejší víc uvnitř :)), ale mám o 19 let mladší přítelkyni a vedle ní jsou všechny příznaky výraznější a hlásí si dřív a častěji.
    To co jste napsal je děsivý. Ale viditelný.

  4. Blahopřeju k odvaze (s tou přítelkyní). Moje žena je jen o 6 let mladší a i tak bude nejmíň 10 let vdova…

  5. Díky. Někdy si myslím, že to není odvaha, ale že jsem se totálně zbláznil. Jako v té pohádce: Chceš-li ze starého muže udělat blázna, dej mu mladou ženu. Přítelkyně mi to, ale vždy vymluví takovým způsobem, že nic jiného než rezignovat mi vlastně nezbyde.

  6. Naštěstí neexistuje žádný obecný recept na život, radit nemá smysl, kouká z toho závist. Ale myslím, že úkolem moderní medicíny by nemělo být prodloužení života lidí, ale PRODLOUŽENÍ ŽIVOTA MUŽŮ. Ženy žijí dost dlouho na to, aby tvořily 70-80% osamělých starodůchodců – a málokterá je z toho nadšená. Až si to rozmyslím, napíšu o tom článek…

  7. Fajn. Rád si ho přečtu. Ale pozor na slovíčka. Kouká z toho mužský šovinismus :) Bohužel trend je úplně opačný. Svět je naruby…

  8. Dobry den, cirou nahodou jsem narazila na tyto stranky, zrovna pripravuji do Lidovych novin clanek o krizi stredniho veku a rada bych nasla nekoho, kdo by se mnou o svych pocitech pohovoril. Casove bych se prizpusobila a za projevenou ochotu predem moc diky!Linda.Kholova@lidovky.cz

  9. Zaujímavé čítanie, mám 50, ale vôbec som neprepadol pesimizmu a beznádeji. Hoci všetky uvedené príznaky sa prejavili aj u mňa. Ani výmena partnerky za „mladší model“ asi nie je to najsprávnejšie riešenie, i keď výmenu partnerky som realizoval aj ja, ale tá moja nová je o 17 dní staršia a je to super, lebo je to vlastne žena, ktorá sa prelína celým mojim životom, ktorú som v mladosti ľahkovážne stratil. V práci taktiež nepociťujem stratu významu, skôr opačne. Jednoducho sa treba vzoprieť všetkým, príznakom a hľadať v stárnutí tie krajšie a pozitívne stránky a využívať ich.

  10. Jsem o 18 let mladší než můj přítel a někdy si připadám starší než on – a to se u mě o žádné krizi mluvit nedá! Ale asi je to hodně individuální. Takže Vám, pánové, přeji hodně štěstí a síly:-)

  11. Díky za povzbuzení. Přidám i své pocity. Není to stres z věku, ale smutek, někdy až zlost, jak se nad člověkem nad padesát totálně zavře voda, ztratí-li práci, jak už nikoho nezajímáme. Vnímám to jako aroganci vůči nám. Toto mi vadí nejvíce. Z vrásek nepanikařím, jen to věčné hledání brýlí dost unavuje. Uvnitř jsem si nepřipustila, že bych snad už fakt byla stará a nedělá mi dobře, když mne někdo za starou považuje, protože se „hlavou“, a ani fyzicky necítím nějak zásadně jinak než před např. dvaceti roky. I svého životního partnera neustále burcuji, aby také nenechal mozek lenošit. Jeho táta byl moudrý člověk, který mimo jiné také říkal, že je třeba se stále hýbat a mít dost práce – jakékoliv. Jinak se začne dementnět a je to cesta do pekel. Tuto moudrost ráda předávám nám všem ve středním věku.

  12. SandraSanchezova

    Ten článek nic zvláštního nesděluje.Kdyby se podle něj lidi řídili, chcípli by nudou…

  13. krize je krize

  14. jakápak krize radujte se ze života svítí sluníčko běžte do přírody a krize bude pryč

  15. Článok je super, čaká nás to všetkých. Ale význam vidím nie v predĺžení života ako takého a už vôbec nie v predĺžení života mužov, ako píše Martin, ale v zlepšení KVALITY života, aby to všetko malo nejaký zmysel. Načo žiť do 100 rokov, keď je to len živorenie, nie život. Prajem všetkým veľa zmysluplných a úspešných dní.

  16. Všetko je veľmi individuálne. Ja mám 44 rokov a deti 3, 6, 9 ročné. Myslím si, že to je účinny liek proti kríze spôsobovanej vekom. Ak si uvedomím, čo ešte musím v živote stihnúť, tak sa viac snažím žiť zdravým spôsobom, aby som tu mohol ešte pár rokov nielen existovať, ale aj efektívne pracovať, čo podľa mňa pôsobí pozitívne aj na duševné zdravie.

  17. To s těmi dětmi je pravda, taky jsem si to vyzkoušel, jenže ne každý si může ve čtyřiceti pořídit kojence, zvlášť pokud má stejně starou manželku nebo kupu dětí od dvaceti let.

  18. Nevím, prostě nevím co je to krize středního věku, je mi 55, pracuju, normálně žiju, neužírám se tím že stárnu, prostě jsme v druhé polovině života, je kratší, ale taky moc hezká.

  19. No, závěr diskuse přetéká optimismem natolik, až termín krize středního věku, zní prázdně a smyšleně. Optimismus a to,že neházíme flintu do žita, je určitě na místě. Také článek určitě nemá být o tom, že bychom se podle něj měl kdokoli řídit. Pro mě,popisuje pocity a myšlenky,které mě občas, neradostně, přepadnou. Ale to neznamená, že se snad začínám loučit s životem, který je plný, pěkný a na další dny se budu už jen mračit, nebo se jich dokonce bát.
    Pro mě je důležité se podívat pravdě do očí, mít odvahu si upřímně přiznat kde jsem, jak na tom jsem a pak se s tím nějak poprat a vyrovnat. Přece vím už léta, že nejsem ideální ve všem co dělám a jaký jsem. Ale jsem to já a je důležité přijmout sám sebe. I s příznaky přibívajících let…

  20. Ježkovi zraky! Omlouvám se za hrubku :)

  21. Pročetla jsem si článek i všechny komentáře,ale skoro nikde jsem se nedočetla,že by to někdo řešil se svým partnerem…Dlouhé rozhovory při lahvince vína udělají mnohdy(vzdycky) víc než to dusit v sobě a partnerovi říkat jen nějaké střípky z toho co doopravdy cítíte. Na život mají být dva,jak na tu šťastnou část a tak i na to horší období,které se však dá překonat. Jen partnerovi věřit,pokud si to zaslouží a myslet na hezké věci,které jste zažili a ještě zažijete…. Znám muže,kterému je 40 – je to úžasný člověk,skvělá postava,má mladé názory, není mu proti srsti dělat blázniviny a spousta lidi v jeho věku na něho občas kouká přes prsty.Zarazí ho to,ale pak si řekne,já jsem já a to je to,co mu závidím. Obdivuhodné,že?

  22. Je mi 51, mám devítiletou dceru, manželku bych neměnil protože by to stejně nebylo lepší, před třemi lety jsem začal lyžovat, loni jsem si po 25 letech zase koupil motorku, sice mě snad puberta opustila, ale zatím nemám pocit, že bych byl starej. Na světě je hezky.Zatím.

  23. Za 22 dnů mi bude 50. Snažím se na tom najít něco pozitivního , bohužel – marně ! Tak na to prostě nemyslím . Na nějakou krizi není čas . Chodím do práce , jediný můj dopravní prostředek je kolo (k padesátce dostanu nové) , když podmínky dovolí proháním běžky , lítám po horách a pravidelně si huntuju své tělo v tělocvičně. Já vlastně vypadám ještě docela dobře – ale musíte se koukat z dálky a nejlépe zezadu ! Přeji všem hezký život !!!

  24. Jejda,to se mi ulevilo,už jsem myslel,že nejsem normál,když tu krízi nemám. V sobotu jsem spal s pár lidma kolem ohně,plno písniček,plno hvězdiček,nějaká nemrznoucí směs a ani ta jinovatka nevadila.No a za čtyři měsíce mi bude 64.Žít je třeba!Modré obzory všem a suchou stezku.Ahoj

  25. Nevím, proč mne napadlo při čtení posledního příspěvku heslo, lépe řečeno komentář „Ze zadu liceum, ze předu muzeum“.

  26. Je mi 60let, ale mému 5tiletému vnoučkovi když řeknu že jsem starý a brzo asi umřu, tak mi odpoví: děto ty nejsi starý a neumřeš. Takže mojí krizi léčí můj vnuk. Kromě jiného říká že nejsme žádná ořezovátka a když prší že nejsme s cukru a nerozpustíme se.

  27. Musíme jít dopředu ,, život je krásný ,,

  28. Mám 61 rokov. Prišiel nečakane na návštevu syn s deťmi. Keď som im oznámila, že by som mala na chvíľu odísť, lebo som objednaná ku kozmetičke, malá vnučka pozrela na mňa, pritúlila sa a vyhlásila, že nepotrebujem žiadnu kozmetičku. Takže, ak vás má niekto rád, to je tá najlepšia kozmetika.

  29. Je mi jeden rok padesát a myslím, že to teprve všechno příjde. Děti jsme měli brzo a dlouho studovali, tak teď si užívám ty chvíle, kdy myslím jenom na sebe, na to co se chce mě a ne to co musím pro ostatní. Není to sobecké. Děti si žijí svůj život a nejsou povinni potlačovat svoje potřeby proto, aby my jsme byli nedílnou součástí jejich života. To neznamená, že se nemáme rádi, ale že se respektujeme a vážíme si jeden druhého. Mluvíme spolu skoro každý den na chvíli a také se hojně navštěvujeme. Na vnoučata se dá těšit právě na tom kole a běžkách, ve společnosti lidí, se kterými je nám dobře. Jen neustrnout a nečekat na smrt.

  30. Niektorí ludia si myslia, že keď niekto po 50-ke nie je lenivý a pohodlný,tak je ostatným na smiech.Ako Majka 14.2.2008.

  31. Majka se asi podivala do zrcadla,ze ji napadlo ze zadu liceum,ze predu muzeum…Loni mi umrel deda,skoro 102 let,do posledni chvile celkem v pohode,tata v 75 jezdi na kole z Jicina do Prahy a brazdi alpske vrsky a tak mi, doufam,moje 55ti lete telo jeste dlouho bude dobre slouzit!

  32. Prosím jen o jedno:nepište lyceum s měkkým i.

  33. Brzy mi bude 54 let. Je důležité si udržovat fyzičku, ráda lyžuji a jezdím na kole, ale neméně důležitá je i psychika. Pomáhají mi různé aktivity s dětmi a mladými lidmi.

  34. Jediná možnost – ignorovat! S potěšením zjišťuji, že ještě na spoustu věcí nejsem stará a možná ani nikdy nebudu, ať si okolí říká, co chce…
    Je mi 50, spím pod širákem a proháním kolečkové brusle. Jsem cvok??? Jupííí…

  35. Je mi bez pár dní 67, jsem majitelem kardiostimulátoru, 2 bypasů a několika potíží, které ve mě zanechala práce v chemii. Nestěžuji si,práce byla úžasná a kdybych měl možnost začít ještě jednou, znovu bych si ji vybral. První ránu jsem dostal, když jsem ve svých 46 ovdověl a zůstala mi starost o 3 děti od 1 třídy po vysokou školu. Naučil jsem se moc věcí, jak vést domácnost, vařit, šít, žehlit, prostě táta-máma.
    Nepoddal jsem se sebelitování, ale bral jsem to všechno jako nutné zlo. Jezdil jsem na kole, na běžkách, chodil tančit a objevil jsem i počítač. Díky jemu jsem si po letech našel i partnerku a přestěhoval se k ní přes celou republiku. Nyní zase poznávám nové věci, novou krajinu u nás i v cizině, koupili jsme si stan a jezdíme po Evropě. Zřejmě jsme rarita, protože když dva staříci přijedou, sundají kola z auta, postaví stan a začnou kempovat je to v očích ostatních zřejmě dobrá zábava.Nám to nevadí, protože víme oba, že život je třeba žít a i to málo, co nám zbývá je třeba využít. Zapsal jsem se na universitu 3 věku, prohlubuji si znalosti o počítači, koupil jsem si nové kolo a z toho stáří mi vadí jen, že potřebuji brýle, a když se plazím na kole do kopce a kolem mě „profrčí“ mládí je mi líto, že už se nemohu přidat, ale myslím, že nemusí zrovna pršet, stačí když kape a hlavně si přeji,aby to trvalo dlouho….

  36. Je mi 55,jezdím pravidelně na kole,na kolečkových bruslích,v létě si jezdím na kole k rybníku zaplavat. Pracuju na zahrádce,čtu.Ve svém okolí platím tak trochu za tu ,co si hraje na mladou,někdy mně to dost otravuje.Setkávám se často s útoky hlavně od žen.Přeji všem hodně optimismu a nenechte se otrávit.Anna

  37. souhlas

  38. Vidím,že ste tu moja krvná skupina,čo nevie, čo je to kríza stredného veku.Ladovcový výstup v Alpách,via ferrata v Dolomitoch, 150km cyklotúra v horách-to všetko sú veci,ktoré som v tridsiatke nezvládla.
    A teraz po 50-v pohode.

  39. Je mi teprve 43 let a letos 20let ženatý,ale držím se zásady,raději budu cestovat od mládi a když bůh dá ,tak do stáří,než od mládí si říkat,až budu starý tak budu cestovat,když bůh dá.?
    Až jednou ze mě bude ležák,tak v mé hlavě budu dál cestovat,nechci myšlenkama být jen v práci.O dům a o auto lehce příjdeš,ale zážitky ti nikdo nevezme.To je moje filosofie na stáří.

  40. Nejdůležitější je psychika,od mládí si říkám:Umřu ve 120-ti letech,při souloži s 30-ti letou ženou.maximálně se spletu o 1/3.Tak to bude v 80-ti a s 20-ti letou ženou tak,to se mám ještě na co těšit, no ne?

  41. Jděte do háje s krizí středního věku.Přijde,odejde a před sebou máte dobrých třicet let života. Co mají říkat ti, kteří se dožijí pozdního věku? Ti mají skočit z okna jenom proto, že se náhodou dožili? To už paní Lindu nezajímá.Mají tihle lidé ještě nějaké touhy, přání, sny a o čem vůbec? Je to k smíchu.O čem sní taková babička, co sedí v parku a kouká před sebe? To je taky kus života, sakra, docela frekventovaný kus života. Vás zajímá pouze ten padesátiletý, který je v produktivním věku, ten dědek je taky ještě „produktivní“ Jenom to chce mu rozumět, ale to asi obtěžuje. Zapomněl jsem, jak se ta paní redaktorka z Lidovek jmenuje, proto ji nemohu přímo oslovit a vyzvat ji, aby se nad námi staršími zamyslela.

  42. Letos mi bude dvacet, ale už potřetí. P o padesátce jsem si začala uvědomovat, jak život strašné utíká a myslím si, že vše kolem sebe vnímám daleko intenzivněji než dřív.Ještě stále pracuji, i když bych měla být v důchodu, Pracuji v převážně mladém kolektivu,ale občas mi vadí věty typu, „já bych šla tak ráda do důchodu a ty co můžou jít, tak jsou pořád v práci“.Ale jinak si připadám stále mladá a krizi středního věku vůbec nevnímám.

  43. Zdravím všechny diskutující a hlásím že souhlasím s panem Petrem příspěvek 5.3. život je od toho aby se žil, vše co nám přináší je třeba přijímat s vděčností, život je zázrak a kult mládí je blbost! Je potřeba se radovat s každého okamžiku, chce to žít více srdcem a nepřeceňovat rozum. Jsem ze šesti dětí a naše matka nás vedla k úctě k lidem a přírodě, jsem jí za to neskonale vděčná. Je mi 52 let, matka zemřela u nás doma ve věku 87 let z toho posledních 6 let byla v pohybu omezená, ale dávala a přijímala lásku a to je hlavní.Nezáleží na počtu let, když jsou prožité bez lásky, nemají žádnou cenu…A s tím rozumem je to tak, že když jsem matce ve 30-ti říkala že nepociťuji s věkem že bych dostala rozum odpověděla:,,ty buď klidná, ty ho nedostaneš nikdy“ …tak hurá i bez rozumu to jde žít!!!Hodně štěstí a lásky všem Moserka

  44. Je zde řada užitečných názorů a myšlenek. Krize je pro nás v tom, že se přibližujeme více smrti než ti, kterým je dvacet. Začínáme si to uvědomovat a to nás jako by tlačí ke zdi. Kdybychom žili průměrně déle např. 100 let, krize by nastala stejně, ale třeba v sedmdesáti. Prostě karty jsou rozdány a my se naší pomíjitelností musíme vyrovnat. Pokud podlehneme depresy je to špatné. Ta rada abychom byli stále v činnosti je dobrá. Nicmémě, když už jsme ve stavu, kdy ani žádnou činnost provozovat nemůžeme, je na čase se obrátit ke svému Stvořiteli a hledat jej dokud je ještě čas. Př 2,6 Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.

  45. valko.vladimir

    …keď počúvam súčasnú tvorbu bratov Nedvědovcov dnes 70- ročných dedečkov ako spievajú o mladých holkách napr . Evelyn ktorá je dokonca iba 13- ročná tak ma napadá jedna myšlienka od Bohumila Hrabala a síce :Mladí básnici píšou o smrti a starí pardálové o mladých holčinách…

  46. Marta Pospíchalová

    Milí všichni diskutující, všichni máte svým způsobem pravdu, ale nic naplt, stáří je ponižující ať se snažíte jak chcete. Každý máme svůj osud a způsob myšlení a své zkušenosti, ale já mám poslední dobou pocit, že to nejdůležitější, co se vytrácí mílovými kroky, je obyčejná slušnost a hlavně SOUCIT s živými i s přírodou a o úctě k mrtvým ani nemluvě. Letos mi bude 7O a věřte, že tomu nemohu uvěřit, jak rychle to uběhlo. Můj život a jistě ne jen ten můj by vydal na román, ale kdo by ho dnes četl? V tom příšerném „blázinci“, kdy lidi zvláště ti mladí nemají na ŽIVOT čas. Bez počítačů se neobejdou, i když jsem moc pyšná, že jsem se to taky trochu naučila neumí skoro komunikovat, prostě ztratil se někam ČAS, jen mně připadá, že utíká stále zběsileji a vánoce a narozeniny jsou čím dál častěji. Nedá se nic dělat, čas malin nezralých je pryč a vlastně si uvědomuji stále víc a víc, že staří není nic příjemného, zvláště, když nemáte peníze a pronásledují vás choroby. V mládí jsem samozřejmě hazardovala se zdravím, teď sklízím úrodu. Nechodím po doktorech, protože starý člověk je obtěžuje. A bude hůř. „Tančím“ tak rychle jak dokážu, stále studuju na univerzitě třetího věku, píšu do jednoho krásného časopisu o Andělích, odchovala jsem vnučku, která už bude maturovat, postarala jsem se o maminku manžela i o svoji maminku, která zemřela předloni u nás doma, ale síly ubývají, už nezvládám chalupu, kterou jsme 3O let budovali a tak nemůžu přece to stáří vychvalovat a dělat, že je úžasné. Zvláště když vidím, jak se stále mluví o tom, že nás důchodců je moc a vůbec, že mladí pracují jen na nás. Copak my jsme nepracovali na starší občany a neplatili daně? To je vlastně to, co mě nejvíc štve a ještě to, že se zkresluje doba, ve které jsem žila . Žít ze čtyř tisíců důchodu je vlastně nemožné a dnes a denně si uvědomuji, že na „ulici“ se dostat je velmi jednoduché. Nechám toho, mladí to nepochopí a ani to nechtějí slyšet a já se jim nedivím. Je mi z celé „demokracie“ velmi smutno a mým přáním je, aby si lidi víc vážili právě starších občanů a někdy se rozhlédli, jestli by někde nemohli pomoct. Přesto, že nemám nazbyt a v minulém režimu jsem si nemohla našetřit na tuto předraženou dobu, dokázala jsem adoptovat holčičku z Indie, strám se o ještě starší paní z našeho domu, chodím krmit vyhozené kočičky a přesto na mne padají „chmury“ z toho nebezpečného světa, kde vládnou hlavně prachy. Každá doba má svá pro a proti, ale stáří opravdu není důvod k optimismu a ať se snažíte jak chcete, osamělost vás dohoní. A bohužel bude hůř. Mějte se všichni moc krásně, přeji všem hlavně ZDRAVÍ a aby nebyla nikdy válka. Moc jsem věřila , že PRAVDA LÁSKA zvítězí nad lží a nenávistí, ale toho se bohužel asi nedožiju.. Svých pár let „slávy“ jsem si bohužel už odžila….. M.P.

  47. Bohužel tato diskuse asi skončila, já jsem ji našel pozdě, ale v každém případě děkuji za konstatování že nejsem sám, mě to hrozně štvalo, ale diskuse do mě něco nalila, díky tuhle stránku asi neopustím, jen tak dál a kdyby někdo chtěl můžem pokračovat v diskusi, ještě jednou díky.

  48. Diskuse neskončila, to prostě jen když někdo článek objeví, tak pod něj něco připíše. Tím článkem jsem si spíš řešil svůj vlastní problém, ale jak je vidět, je to problém dost rozšířený.

  49. Musím se přiznat, že mi je 20 a článek, o kterém je diskuse mne velice zaujal. Moji rodiče jsou ve věku, kdy mamča je již v přechodu, který těžce nese a táta, kterému se blíží 60. Loni touto dobou jsme si koupili psí kamaráda a můžu říct, že to byla změna o 180 stupnů! Všichni zářili a bylo vše krásné. Jen ta euforie časem opadla a táta, který trpí krizí středního věku, je opět tam kde byl… Má strašnou změnu nálad a často se s ním nedá mluvit. Nic ho nebaví a nechce nic nedělat. Jediné co platí, je hádka a čas, kdy se mlčí a pak je zase všechno v pořádku… Nemáte nějakou radu, která by tatkovi pomohla? Uvažovali jsme o vitamínech na mozek, ale táta by je neužíval. Lístky na koncert do divadla neocenuje.. Děkuji za odpověď

  50. Nejsem psychiatr ani psycholog, z Vašeho popisu se taky moc poznat nedá, ale skoro bych řekl, že to obyčejná krize středního věku nebude. Můj otec je trochu jiná věková kategorie (80), ale nejmíň 30 let trpí depresemi. Ovšem u lékaře s tím nebyl, protože jít k psychiatrovi by pro něj byla potupa. Nejsme v Americe, kde si duši léčí každý druhý. Přitom nějaké obyčejné antidepresivum by mu nesmírně pomohlo a zlepšilo by kvalitu jeho života.
    Protože se dá předpokládat, že Vašeho tátu taky k doktorovi nedostanete, stojí za úvahu, zda se neporadit s odborníkem za jeho zády. Nebo mu můžete péct koláče s marihuanou, doporučit se to ale nedá, protože je to jednak ilegální a jednak to leze do peněz.

  51. Děkuji za odpověď, Martine! Jsem ráda, že mám odezvu na svůj dotaz. O návštěvě lékaře za tátovými zády jsme již také uvažovali a asi nám nic jiného nezbyde… K lékaři ho opravdu nedostaneme. Koláčky z marihuany bych asi neriskovala, ale koukala jsem na Ulici, kde je budou péct řediteli Království hraček, jestli nesledujete. Já jsem viděla posledních 5 dílů, tak se mi to zrovna hodí. Ale opravdu myslím, že toto na tátovi aplikovat nebudeme.

  52. Majitel Království hraček ovšem stejně umře, tak to není dobrý příklad. Nemyslel jsem to jako doporučení. (Je ale prokázaný fakt, že marihuana jako lék funguje – viz třeba článek na adrese http://clovekonline.cz/marihuana-jako-vsestranny-lek/). Není ani náhoda, že všude možně v Orientě sedí staří chlapi někde ve stínu a kouří opium nebo něco jiného. U nás to mnozí z nich řeší alkoholem v hospodě (ženy taky, ale doma). To mi ty antidepresivní léky přijdou jako dobré řešení. Budete je ale asi muset roztlouct v hmoždíři a tátovi dávat do kafe, obávám se. Přímou cestou to nepůjde, protože většina z nás nedokáže přiznat, že máme nějaký problém v hlavě.

  53. TAK SI TO TADY ČTU A BUDU SEM CHODIT KOUKAT, ZDA SE NĚKDO ZASE PŘIDAL..JE MI 49 LET , JEŠTĚ LONI JSEM BYLA PLNÁ OPTIMISMU A TĚŠILA SE NA NOVOU LÁSKU A RADOVALA SE ZE ŽIVOTA, JELIKOŽ JSEM SI MYSLELA, ŽE MĚ STÁŘÍ NEMŮŽE DOHONIT..A KUK NA SEBE RÁNO DO ZRCADLA..ALE HLAVNĚ JSEM SE ZAČALA ROZHLÍŽET KOLEM SEBE..MUŽI V MÉM VĚKU BEZ VLASŮ, ALE S VELKÝMI BŘÍŠKY, ŽENY STÁHNUTÁ ÚSTA DO OBRÁCENÉHO PŮLMĚSÍCE, VŠICHNI NASAZENÝ NEPŘÍJEMNÝ VÝRAZ…CO TO S NÁMI JE???TA DOBA, KDE BYLO STÁŘÍ UCTÍVÁNO JE BOHUŽEL PRYČ, ALE NEMOHLI BYCHOM SI HO ZASE VYDOBÝT??U NĚKTERÝCH NÁRODŮ TO JEŠTĚ JE A JE TO KRÁSA..LIDÉ SE NA STÁŘÍ DOKONCE TĚŠÍ..ALE U NÁS??PAMATUJI SE , ŽE PŘED DESETI LETY MI UŽ JEDEN ŘIDIČ ZKAZIL NÁLADU, KDYŽ NA MĚ ZAŘVAL JED TROCHU TY STARÁ KRÁVO..ANI MI TAK NEVADILO SLŮVKO KRÁVO, JAKO STARÁ..TO MĚ TAK BOLELO, A BOLÍ DODNES…POJĎME S TÍM NĚCO UDĚLAT…

  54. Dobrý nápad. Jenže co se s tím tak asi dá dělat? Ve společnosti, kde „stará“ je větší urážka než „krávo“, je to sakra těžký úkol. Američani si myslí, že když nás, lidí po padesátce, bude ve společnosti většina, tak automaticky získáme vážnost a prestiž zpátky. To mi přijde jako nesmysl. Zatím to vypadá tak, že mladší půlka společnosti s rostoucí nevraživostí pozoruje zvětšující se počet stále zdravějších důchodců a starších lidí a má pocit, že tohle jsou ti příživníci, co nic nedělají a nic neumějí, a my je máme živit. Aspoň tak to vyplývá z médií.
    Jeden z důvodů, proč jsem tyhle stránky začal dělat – nedůsledně a s nedostatkem času a možná i nápadů – byl pocit, že by se s tím fakt něco dělat mělo. Když nic jiného, tak aspoň mluvit o tom. Třeba založit rubriku „Stará kráva“. Rezonuje to se zkušeností a pocity velké části našich vrstevníků. Nechcete o tom taky něco napsat?

  55. Ahojte všichni,člověk si nesmí připustit že je starý ,mě je 47 dojíždím autobusem do práce 18 km a když vidím školáky jak jsou znaveni,na sedačku si dají ještě batužek a dělají že spí a já nad něma stojím tak si řikám ,ještě to není se mnou tak špatné.V takovém věku není člověk co by ho něco nebolelo.At to jsou klouby ,záda nebo něco jiného ale nesmí si to připouštět. A pravda je že ten čas letí a letí .

  56. Dana Pitchon

    Pristi tyden mi bude 60 a ja to pokladam za polovinu meho zivota. Ted si kupujeme s mym muzem 20m lod a pojedeme pres Atlaniticky ocean do Evropy. Budeme tam nejmene 5 let a potom si planujeme Carabske ostrovy ( podruhe). Pred 10 lety jsme tam byli na 5 let na 17m lodi a to v te dobe jsme nevedeli nic o plachteni. Tak vsichni zastavte to breceni a dejte se do radosti zivota.

  57. Pokud si dobře vzpomínám, tak při nějaké hladové bouři v Petrohradě prý carevna koukala z okna a řekla: Nechápu, co ti lidé chtějí. Když mají hlad, tak proč si nevezmou něco k jídlu?

  58. Zuzano,já mám mnohem horší zážitky,mně se pošklebovyly mladé kolegyně už po čtyřicítce,že jsem stará.Bolelo to moc,přímo jásaly,že zasáhly.Boží mlýny melou,taky na ně dojde a řekla bych,že už brzy,jedné už do té čtyřicítky moc nechybí.Hlavu vzhůru,je nutné podobné trapné poznámky prostě ignorovat a žít jako by nám pořád bylo těch čtyřicet.Zdravím všechny a pište.Anna

  59. Sranda musi bejt! Musime si k ni hledat cestu.
    Jezdim tramvaji (v USA Light Rail) do prace uz pres deset let. Ted mi je 66. Pozoruji cestujici, jak se jim tvar rozjasni pri cteni knizky, posloucham spousty rozhovoru pres mobil i kdyz casto nemistne sprostarny, studuji tvare starnoucich – jejich vadnouci krasu ci jejich trhave navyky. Denne mi to vymami nekolik usmevu, treba videt za oknem vrabce nebo holuba zapasit o kus sucheho rohliku mezi chodci, kvapicimi ve vsech tech vkusnych anebo absolutne nemoznych oblecich do prace a do skoly. Na svete je denne tisice drobnych veci, ktere stoji zato, abychom se za nimi ohledli, zamysleli, pousmali.
    Vsimnete si, jak krasne slusi pekny usmev staremu cloveku, prave tak jako deckam ci mladistvym. Tak jim vsem k tomu pomozme, usmejme se na ne prvni, oni nam to radi vrati, a zivot kolem bude hned prijemnejsi.
    „Krasny vzhled je na ten Bozi svet..“
    * pozn. Reknete tomu panovi co trpi depresi par peknych vtipu – EUREKA!
    (a jeste neco: rad zpivam, varim svestkove knedliky, vrtam se na zahradce, lyzuji, beham na bezkach, jezdim na kanoi a na kole, chodim stanovat od jara do podzimu. Mam hodnou manzelku, 4 zdrave deti a dobre sousedy na obou stranach.
    KAREL IV. (jsem 4. z rodiny deviti deti)

  60. Eureka, Eureka …. myslíte ten televizní seriál na Scifi.com, který u nás skoro nikdo nezná, nebo evropský vědecko-technický program, nebo výrobce vysavačů, nebo dokonce to, co řval nahatý Archimédes, když lítal po městě (Heuréka!)?

  61. .je taká stará múdrosť : jediný spôsob ako dlho žiť – je zostarnúť…

  62. Ano Martine, myslel jsem HEUREKA – ‚objevil jsem‘, a pouzil jsem to proto, ze si predstavuji toho depresivniho pana, uvolneneho a rozesmateho, pote kdyz ‚objevi‘ legraci jako jeden z klicu k vylouceni deprese.

  63. No jo, jenže když vám něco podstatného v životě chybí, legrace je jenom způsob, jak to přežít, nahradit to asi nemůže. Ale jistě je to s legrací lepší než bez ní.

  64. Manžel se zbláznil v 45.Byl stále doma,děti dospělé a já stále v práci nebo s ním doma.Není divu,že měl z toho depku a našel si jinou.Ona je prý zábavná a milá.Doufám,že alespoň nyní bude šťastný.

  65. Ahoj Lenko, není tak zle. Věk osvobozuje. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že mi všichni … Netrápím se tím, že nejsem in a dokonce si zvykám na to, že mám 10 kilo navíc. A co s takovám otravným chlapem. Najděte si jiného zábavného a milého. Ona mu to vrátí i za vás (O:
    dana

  66. Zdravím všechny, náhodou jsem se dostala k této stránce , protože jsem hledala další informace o U3V. Bude mí za chvíli 60 let a vůbec nemám pocit,že jsem stará, že mne nikdo nepotřebuje, že jsem k odpisu. Mám dobrou práci,které mne baví a je mi i koníčkem, k tomu plno zájmů, takže jak říká můj o 17 let starší přítel. “ máme plánů na dalších 300 let.“
    Informace o Univ.3.věku jsem hledala proto,že jsem humanitního vzdělání,ale jako hobby mám stavění. Kdysi jsem maturovala z deskriptivy a chtěla dělat architekturu,ale nakonec jsem si vybrala jinou problematiku.Tak bych si nyní ráda tu “ stavárnuů vystudovala a chtěla bych si navrhnout nový bezbarierový dům jen pro nás , jak píšete, staré. Koupili jsem si pozemek u vody a u lesa a chtěli bychom tam bydlet, jak přestanu dělat na plný úvazek . Jak se znám pokud mi bude sloužit trochu zdraví, tak budu pracovat pro zábavu dál.
    Jinak je přece možnost různých aktivit, ke kterým člověk nepotřebuje fyzičku 20letého. S přítelem jezdíme v zimě na lyže, přesněji on je na horách skoro celou zimu a já za ním o víkendech jezdím, zajdeme si zaplavat do termálu. Pravidelně jezdíme do lázní, kde chodíme s “ rybízky“ na disko.Nikomu z těch náctiletých jsme nevadili, naopak jsme pak uspořadali malé lekce v charlestonu .Mladí lidé jsou otevřenější a přímější než naše generace, ale člověk se nemá bát komunikovat . I když jsme již v letech, tak jsme se vydali na výlet na Havaj, což je pěkný kus cesty..oba se stále učíme nějaké jazyky-přesněji co zapomeneme, si stále oprašujeme… já nějak nemám čas na krizi ..
    PS:když jsem četla některé příspěvky, tak si myslím,že by ti lidé měli vyhledat psychaitra, protože popisovali příznaky deprese a ta se dá velmi dobře léčit. Není to ostuda, že máme deprese, ti mají i mladí a je to nemoc jako každá jiná, ale na rozdíl od některých jiných nemocí, je dobře léčitelná…

  67. Stáří ma jedinou výhodu a to, že se na to můžeme vymlouvat.Teto vládě nemůžu odpustit ,prodloužený odchod do důchodu o 10let pro ženy.Je mi 52 a přídu z práce totálně vyčerpaná.Po 25letech v kanclu jsem dělnice na nepřetržitém provozu a mám pocit,že se dúchodu nedožiji,ale přesto doufám a konečně začnu žít.Závidím všem důchodcům čas na život.Mám už metr a půjdu do předčasného za 5let.

  68. Ahojte všichni, pročítala jsem příspěvky a koukám, že je tu většina lidí kolem té padesátky v pohodě! Jsem za to ráda nejen kvůli vám samotným, ale i kvůli vaší rodině! Já doufám, že najdu nějaké řešení pro našeho tatuldu, kterého tato „nemoc“ úplně pohltila a vyjít se s ním opravdu nedá. Tiše jsem doufala, že tu bude také někdo, kdo si tímto prošel a našel nějaké řešení (např. v přírodních léčivech…) Ale jsem opravdu ráda, že lidí s těmito problémy je minimum.

  69. Je mi 56 a jsem 3/4 roku rozvedená. Plány jsem celé manželství asi neměla žádné, ale teď bych jich měla!! Ale občas mě přepadne panika, že už na nic není čas. Že už ničeho nedosáhnu.

  70. Moji milí, zrovna jsem se chystala, že se přihlásím na U3V a ze zvědavosti si začala číst vše co Vás trápí a je spojené s věkem nad ..sát,..sát. Je mi 63 a snad teprve teď mě občas tlačí do kouta samota. Do této doby jsem to nezažila, neboť jsem měla takové pracovní nasazení, kdy jsem 20let měla 2 pracovní poměry a ještě dnes v důchodu pracuji. Před dvěma léty mi zemřel manžel, nedožitých 90 let, byli jsem spolu 40 krásných let. Po jeho odchodu jsem absolvovala operace obou kyčlí, dnes krásně chodím, denně ovšem hodinu cvičím. Plánuji, že si koupím nové kolo, (mám starou plečku), běžky na zimní radovánky, že zase začnu jezdit autem, že zase projdu Krkonoše od východu k západu atd. Mám mnoho plánů a chci je co mi síly budou stačit realizovat. Jako důkaz, možná až nezdravého optimismu ze stáří, jsem si nechala vyrobit tabulku na vstupní dveře s nápisem :“Vítejte v domě spokojeného stáří“. Věřte, že všechno je uloženo v nás a z nás vychází. Když si uvědomím, že můj smajlík je obrácený, ihned to napravuji. Mám radost z každého dne života, i když je to třeba den o samotě, ale ten den je a snažím se ho ke své radosti prožít. PS: v jedné čekárně u lékaře jsem četla: chybí Ti láska, měj se rád
    chybí Ti pohlazení, tak se hlaď
    chybí Ti usměv, tak se směj
    potom lásku, pohlazení a usměv rozdávej.
    snad jsem tam nic nezapoměla.

  71. Velice mě oslovila jedna odpověď ředitele pražské ZOO, Petra Fejka z dnešních novin:

    Jste ředitel ZOO, jaká zvířecí vlastnost lidem chybí?
    Přirozenost. Zvíře svým životem naplňuje jednoduché kódy. Člověk si svou existenci natolik zkomplikoval, že je schopen třeba dobrovolně nemít potomky nebo si vzít život. Zvíře neuvažuje o smyslu svého života. Má ho v sobě. Člověk je tak plný ambic, iluzí a přetvářky, že zcela ztratil klid a vnitřní jistotu

  72. Když před třiceti lety dostal můj tchán infarkt, tak jeho stará matka to komentovala slovy: „Vždyť je tak mladý, v padesáti člověk teprve začíná žít…!“ Tehdy jsem si o tomto jejím výroku myslela svoje a zapravdu jí dávám teprve nyní, když jsem sama v tomhle věku. Nikdy jsem se necítila svobodnější. V minulosti jsem neustále podřizovala svůj život lidem okolo mne a jeho smysl viděla v tom, nakolik dokážu být svému okolí užitečná. Teď mám pocit, že konečně patřím sama sobě a mám prostor zabývat se svými potřebami a touhami. A to nikoli na úkor svých blízkých, naopak – cítím, že moje hodnota stoupá s mým vlastním sebepřijetím a sebekultivací. A tím, že dokážu být oporou a rovnocenným partenerem (nikoli balvanem) pro své děti a všechny blízké.

  73. Souhlasím s Evou,partnerství s blízkými je mnohem cennější a důstojnější než sebeobětování,které stejně nikdo neocení.Anna

  74. Páni, tady se to krásně rozpovídalo. Prvně jsem tu byl 18.11.2007 a jsem moc rád, že diskuse pokračuje. Je fajn číst tolik názorů od lidí s různými životy.Já už nic přidávat nebudu s článkem v podstatě souhlasím a to co jsem připsal naposledy 8.2.2008, pro mě platí stále. Bude fajn, se tu s některými z Vás setkat za nějaký čas znovu a konzultovat Váš, třeba rok starý názor. Případně ho s odvahou upravit podle Vaší současně situace. Nezapomeňte připsat datum předchozího příspěvku. Díky.
    A Martine nechci ti v tom dělat hokej ale tohle se mi zdálo jako dobrý nápad. M

  75. Jiřina Anna

    Ahoj LIDI !

    Tak jsem se sem doplácala zvědavým kliknutím na Váš odkaz ze stránek, na nichž jsem hodlala vyřešit opravu své pračky.
    Jo, návod tam byl, pračku rozebírat musím, leč při minulé opravě (před 10 lety) jsem šrouby utáhla tak, že s nimi ani náhodou nehnu. :D Že by to bylo tou padesátkou?

    Razím heslo: Z padesátky ani o (k)rok zpátky.

    Ne, že by se mi žilo v českých poměrech jako v bavlnce, to rozhodně nehrozí. Ale nemám ambice majetkové, cestovatelské, sebeomlazující (plastiky apod. :D )… Tak to jde.
    Jediné, co mě drtí, je to, že jsem teď pro společnost díky běhu svého života jaksi nepotřebná.
    Vypustila jsem před nedlouhou dobou do samostatné existence své dvě děti, kvůli kterým jsem se vybodla na kariéru. Vyhrály bitvu o přežití, ba dokonce o regeneraci toho, čemu jiní nedávali šanci. Nezůstaly v ústavu ani v internátních školách, integrovaly se vzdor vážném smyslovému a tělesnému handicapu v podstatě docela úspěšně mezi normální populaci.
    Myslela jsem si naivně, že konečně mohu využít všechny zkušenosti i to, co jsem získala prakticky nepřetržitým samostudiem (bez toho bych asi fakt zdegenerovala). Ale ouha! Personalisté (a jsou to převážně mladí lidé) mi to dávají vyžrat: vzdělání máte zastaralé, nevíte, co je to poctivá a intenzivní práce, co je stress, a hlavně chybí vám certifikáty o atestacích, výcvicích atd., jo, a hlavně nemluvíte plynně anglicky. To, co doopravdy umím a znám, je vlastně vůbec nezajímá. Pravda, mnohdy tomu ani nerozumí. Takové třídící linky.
    Práce se neštítím. Abych s dětmi přežila, musela jsem si vždycky nějak přivydělávat – moje kariéra je úžasná: pradlena, obsluha mandlu, prodavačka, pomocná účetní, uklízečka, taky učitelka, masérka.

    No, neva, však nějakou práci zase najdu. Mezitím si střihnu pár rolí v amatérském divadle, kam jsem se přihlásila s pocitem, že tohle jsem ještě nedělala (zpívání a hraní s kapelou včetně vlastní směšné tvorby folkových songů ano) a že před skokem do truhly má člověk vyzkoušet všechno, co se mu postaví do cesty. Prostě nahlédnout do všech pootevřených dveří, jimiž prosvítá světlo:

    WALTARIHO TAJEMNÝ ETRUSK? To jsme všichni tady na Zemi. Jsme Hledači na Cestě, Sběrači drobných kamínků zážitků a zkušeností. Zaplníme-li jimi svoji Mozaiku Života správně a do posledního místa, můžeme odejít spokojeni A S HUMOREM! :D:D:D Jiřina

  76. Napsala jste to hezky, smířeně a odevzdaně, jak se chystáte skočit do truhly, ale musím Vás upozornit, že řeči o odcházení jsou nejspíš dost předčasné. Vědci tvrdí, že za padesát let bude průměrná doba dožití sto let. Z toho jasně plyne, že těm, co za padesát let umřou ve stovce, musí být dneska padesát. To jsme my. Čili jste teprve v polovině života. To obtížné máte za sebou, kojení a přebalování už Vás nečeká, tak teď můžete začít žít pro sebe. Na loučení je času dost.

  77. Jiřina Anna

    Já ale přece nemluvila o termínu své „skokanské exhibice“!
    Mně je uvnitř většinou do dvaceti let. Nedělá mi problém dělat kraviny, úměrné tomuto věku, jenom to v tom padesátiletém „obalu“ občas vypadá všelijak. :-)
    Včera, na tom konkurzu do amatérského divadla, to byl pro mě taky nevšední zážitek! Opět jsem překvapila, a dlužno konstatovat, že i zaskočila, sama sebe.
    Před těmi, kdo hrají tak, jako by ani nehráli, mám odjakživa úctu. Možná by mi to taky šlo, ale to bych nesměla být povinna vyjadřovat se výhradně slovy předepsaného jednostránkového monologu… Cpala jsem si je do paměti zodpovědně, usilovnou týdenní mentální prací. Včera odpoledne, před konkurzem, jsem celý monolog dokázala bravurně, bez problémů a mnohokrát po sobě odříkat a prožít. Bohužel, jenom o samotě, v autě. :D Když jsem měla vše zúročit před „publikem“, což úhrnem představovalo dvě (počet je důležitý) osoby, zjistila jsem, že najednou mi dělá problém spojit souvisle celý text, mimiku, gesta, pohyb v prostoru. Možná bych zvládla každé zvlášť, ale takhle?
    No, zkrátím to, ačkoli jsem neměla trému, dala jsem odstavec, víc ani prásk. Samotnou mě překvapilo, jak mi to nejde, ačkoli díky své původní profesi jsem zvyklá bez potíží veřejně sdělovat „moudra“.
    Byli na mě hodní, trvali na tom, že i ten kousek, kousíček, byl pěkný a že určitě bych to s nimi měla zkusit. No, pokud bych třeba měla přeběhnout s podnosem v ruce jeviště a ucedit maximálně pět jednoduchých vět, tak by to asi šlo. :D :D :D Tak já do toho jdu s pocitem, že skáču do hluboké vody, i když nevím, kde má nejen dno, ale hlavně břeh. Hup do života!!!

  78. Nedávno vynalezli lék, díky němuž budou prý lidé žít do 130 a čtenáři se hned čílí. Kvůli pár boháčům, kteří si ho koupí budem muset my ostatní pracovat do 90. Když vidím v Praze ty davy důchodců (dkyň) mezi 75 a smrtí, tak si říkám, kdo to má živit. Naco zvyšovat dožití, když po 50tce vás už nikdo nechce zaměstnat a ne každý se narodí do rodinné firmy nebo jako majitel činžovního domu. Je to celé nesmysl. Doktoři by měli radši vymyslet jak pomoci hladovějícícm dětem 3. zemí, aby se dožili alespoň 35. Umělé zvyšování počtu lidí, o které nikdo nestojí, nevede nikam. A to mně je 55, mám VŠ jazyky a dva roky pracuji jen příležitostně. A dalších 7 let budu čekat na sociální almužnu, protože v parlamentu se sedí tak pohodlně, třeba do 75ti, tak proč tu důchodovou hranici stále neposunovat. Vždy mně PhDr nějaká šéfující bakalářka – z řady Husákových dětí řekne-dali jsme přednost jinému uchazeči. Shodou okolností mu bylo do 35 let. To víte, máme mladý a dynamický kolektiv. Fuck Husákovy děti.

  79. Jaká krize věku?Pokud je človčk jakž-takž zdráv,má přiměřené bydlení,rodinu či přátele a peněz na přežití i na radovánky a splněí některých přání,je to v pohodě.I tak někdy přijdou chmurné myšlenky,jak to všechno uteklo,těch posledních 20 let po něžné revoluci a jak dalších 20 roků taky uteče a že jich ani pravděpodobně nemusíme ve zdraví dožít….na to je nejlépe nemyslet!A nejspíš se nám ro podaří nějakou činností,aktivitami sportovními či jinými.Je mi 59 let,mám 3 dospělé děti,63-letého manžela,domeček a psa.A už i to stačí,že na ubíhající čas se mi poměrně dobře daří zapomínat.A když začnu přemýšlet o tom,že za pár let může být všechno jinak,začnu si více vážit toho,co mám teĎ.Že mohu ještě v důchodě pracovat a nějakou korunku si přivydělat a pak dětem rozdat-nečekají na to,ale přijde jim to vhod-že si mohu koupit kvalitnější oblečení i jídlo,že si pořídím doplňky pro vybavení kuchyně ,zajdu si zaplavat,zacvičit jógu,přečíst novinky z knižní nabídky městské knihovny.Že mohu sednout na kolo a zajet 12km na návštěvu k sestře a jejím vnoučatatům,na ty svoje se teprve těším,první se narodí za 6 měsíců…..že si občas s manželem či kamarádkami dáme decinku a většinou více dobrého vínka,nebo ve vedrech vychlazené pivko….že dětem a známým v zimě upletu ponožky,rukavice,čepice a šály,usuším křížaly z jablíček a pak je porozdávám těm,kterým to chutná-sama je moc nejím…VNa jaře a v létě pěstuji ve skleníku rajčata,papriky a okurky,na záhonech pár brambor a jiné zeleniny….Prostě být v pohybu,cokoliv dělat pro radost sobě a druhým,ale umět si i polenošit na lehátku u bazénku,o který se manžel vzorně stará.A pořád se na něco těšit…..

  80. Nic nepletu a neháčkuju, nepleju záhony, nic takového už nedělám, užívám si třetí tisíciletí plnými doušky. Vůbec by mne neurazil nikdo kdo by mi řekl“stará krávo“, protože solidní člověk by se tak nikdy nevyjádřil a od hňupa by mně to nemohlo vůbec mrzet. Jinak se dívám na svět, pozoruju lidi, nemrzí mne životní zklamání, která mne potkala, nevím jak jsem to dokázala, ale ani já sama si nehádám ta léta co mám, to je prča a to jsem docela skromnej člověk.

  81. Rady z výše uvedených příspěvků, že si mám užívat sluníčka, přírody a pod. jsou k ničemu, když nemůžete najít práci. V současnosti je veřejnou pravdou, že lidé po padesátce jsou již většinou odepsáni. Ale oni by tak rádi, alespoň většina, pracovali, začali něco nového. Vždyť i oni chtějí se zaučit v nové práci. Ale zaměstnavatelé to vidí jinak – nejsou charita pro stárnoucí. Pokud se nezmění myšlení a výchova dětí a mládeže, a to ve školách i v rodině, které se týká stárnutí a k citlivému přístupu k stáří, potká je to co nás lidí po padesátce –
    jste již bezcenní. A pokud se derete do práce, tak jedině za minimální mzdu a na dobu určitou, nejlépe na 3 měsíce. To jsou názory mé i lidí nad padesát, kteří hledají práci a vidina vydělávání na svůj důchod jsou v nedohlednu. Pomalu a jistě upadají do depresí z neustálého odmítání. Tak nevím co nás ještě čeká.
    Světlá budoucnost asi ne.

  82. Nějak mi ta krize dostala už ve 42 letech.;-)

  83. Malý Jarda

    No pánové a dámy. Chtěli by jste zase pamprsky, nebo co? Jaká krize středního věku. Pokud jste zdravotně OK můžete dělat cokoliv. Nenechte se diskriminivat jenom proto, že Vám je o pár více. Vždy byl někdo, kdo Vám chtěl něco vzít, nebo Vám něco nepřál. A když nemáte práci, tak si něco vymyslete. nebo si kupte motorku…jako já. Přeji Vám pěkný den.

  84. Krize středního věku

    Jak je život pomíjivý v myšlenkách a hledání ztraceného, něčeho co nelze popsat, protože kdyby to člověk věděl co to je, tak ví kde to ,, něco “ má hledat.
    Možná je to nudou, kterou si vytváří kolem sebe sám.
    Možná krize středního věku, co člověk prožívá v této době. V ohlédnutí za sebou jsme již vše praktického dokázaly, rodinu, bydlení, dobrý plat, který již také není jistý, všichni kolem jsou zdraví a krásní. Pronásleduje nás pocit samoty, protože se snažíme stále vystupovat z řeky života, která stále teče. Nechceme stereotyp. Chceme změnu, pocit užitečnosti. Pocit, že někam patříme, že není zbytečný a marný život, který žijeme v této době. Jaká je odpověď na tyto otázky? A kdo ji zná? Co je správné? Odejít a hledat? Nebo čekat s pocitem marnosti, který se ve slabších chvílích dostaví. Je špatné, když člověk má rád někoho jiného než svého partnera? Vždyť láska je boží dar, jak praví víra. Je špatné, že člověk se cítí sám? Je špatné, že když mu chybí pohlazení, tak si pro něj sáhne, k tomu kdo mu jej podá? Aha, tak to je ta krize středního věku.

    Libor

  85. EDITA HANSEN

    Je me 44 let.Zadnou krizi nemam.Nemam strach ze stari,pokud budu pohybliva.Zjistila jsem,ze ted zacinam teprve mit v dusi klid,videt to co jsem driv nevnimala.Ignorovat lidi co nemaji slusnost,charakter atd.iGNOROVAT Z MEDII JAK SE ,OPRAVIT,,jsem jaka jsem,telesne starnu ale na dusi mam klid.Jsem spokojena,mam starsiho muze 0 15 let.A vim ze kazde obdoby ma sve.Nemam na klavesnici hacky,carky,myslim ale ze to neva,cist se to da.

  86. EDITA HANSEN

    P.S.Kdo nema rad sam sebe,nebude spokojeny s nikym a nikde a nikdy.Diky za kazde nove rano,diky za pratele,muze atd…vzdy je duvod se radovat.Preji vsem radost ze zivota jako mam ja i pres nektere zdravotni potize,mam rada zivot a i stari verim muze byt ok pokud clovek ma nekoho komu veri.Radovat se z malickosti.

  87. Je mi 19 na zadech i na celych rukach mam chlupy, priznaky jako nechut do zivota, nebo pocit ze lepsi uz to nikdy nebude jsem mel pred dvema roky, od te doby je to jenom prezivani, bude to z casti genetika a nasledkem toho i psychika, ale rozhodne je to peklo.

  88. Alena Buriánová

    Kamarádka mi poslala odkaz na tyto stránky) a já koukám a divím se a říkám si, že to snad nemůže být pravda- nad čím lidé dokáží přemýšlet.
    Před deseti lety mi moje dnes sedmnáctiletá dcera namalovala obrázek a k němu připsala větu: „Aby každý den za něco stál!“
    Nehodlám popisovat svůj život, ten jako každý jiný je pestrý- prostě je to život se vším, co k němu patří.Nad věkem jsem nikdy nepřemýšlela-jsem věkuprostá a uvědomuji si, že včerejší den je minulostí, pokud se mi v něm něco nepovedlo, tak se zkusím poučit.Dnešek je šance, tak ji s vděčností využívám. Zítřejší den je tajemstvím a pokud přijde, je to opět šance. A to je krásné.
    Může to vyznívat jako používání frází, ale není to tak,je to moje zkušenost a funguje. Znám mnoho starých třicátníků a mladých šedesátníků.Pokud není člověk vnitřně vyrovnaný,nedokáže život přijímat ale jen očekává, tak většinou nic nepřichází.A jak říkával můj sedmdesátiletý přítel- padne na lidi chandra a to je zlé. Hezký den .

  89. Mě to také chytlo a to dost když mě bylo 40let a když mě bylo 50let tak to semnou nic neudělalo.Jsem v pohodě.

  90. Pokud je člověk zdravý, tak padesátka je nejlepší věk na nové věci, na to aby se člověk začal hýčkat a myslet po odvedené práci(výchova dětí a převýchova manžela, která se nepovedla)na sebe.

  91. Přečetl jsem hodně jednotlivých reakcí, názoru i podnětu. Jsem na rozpacích, jestli se mám i já zúčastnit diskuse, protože většina příspěvku jsou od relatívně mladých lidí. Já mám 72 roku a mužu říci, že nikdy jsem neprožíval, jak vy říkáte krizi středního véku. Pracoval jsem „hlavou“ do 63 le a nyní jsem už 9 roku v duchodu, ale stále néjakým spusobem pracuji. Musím se přiznat, že jsem nikdy nesportoval, ale nikdy jsem nekouřil, nepil, ale za to jsem hodné miloval. Kamarádu bylo dost, ale pravých přátel málo. Snad i to je příčina, že jsem poměrné zdravý a jak říkají přátelé a neznámí lidé „vypadáte na 55″. Jsem fatalista a beru život tak jak příjde. Vždyť k.Gott v jedné písní říká:“Kdyby sis oči vyplakala a jako moře byl tvuj žal, nikomu s tím nepomužeš, život pujde dál …“ Moje máma má 99 let, je zdravá po všech stránkách a byla celý život fatalista i přes rány osudu. Přeji všem klidný a spokojený život

  92. Nevím jak to kdo bere – je mi 48 a cítím se (a nápady mám tak na 15) i můj syn je mnohem konzervativnější!! Zkouším adrenalinové zážitky a moc se mi to líbí. Můj partner je o 2 roky starší a i po 20-ti letech společného života nám to spolu klape (i v posteli). Když to shrnu je to jako za mlada – žádné starosti (kluk je dospělý) a vpodstatě si pouze užíváme. Jen ať to trvá co nejdéle!!! A držím palce všem aby se z toho kulatého čísla nepo…… protože vůbec o nic nejde!!

  93. Tradičná čínska medicína vie už tisícročia že organizmus je zložený z rôznych energíí – popísané v pentagrame. Človek v mladosti má dostatok všetkých energií, a ak ak niektorá energia nie je v rovnováhe ostatné to vedia zastúpi – na nejaký čas. A práve 50 ka je vek kedy sa už môže prejaviť vyčerpanie niektorej energie. To je ale výstraha aby človek pochopil fungovanie svojho organizmu a dostal energie do rovnováhy. Mne v tomto poznaní pomohla tradičná čínska medicína a úspešne sa vraciam do rovnováhy. Mám pocit že konečne začínam rozumieť sám sebe a viem ako sa udržať v aktívnom stave čo najdlhšie. Okrem toho je veľkým paradoxom aj otázka trénovanosti: poznám ľudí ktorí vo veku vysoko nad 50 – pravidelným tréningom dosahujú stav organizmu a výkony neporovnateľne lepšie ako mnohí 30 ktorí netrénujú. Takže nie sú dôležité iba všeobecné trendy ale jediné čo je dôležité je ako človek rozumie sám sebe a ako žije svoj harmonický a výkonný život. Existujú aj rôzne antiaging postupy a produkty, zoznamujem sa s NU SKIN, vyzerá to skvele. Viem že ak robím správne veci tak moja výkonnosť sa zvyšuje aj po 50. Tento paradox chápe iba málo ludí z okolia, každý očakáva opak. Takže pojem starnutie je veľmi široký a diskutabilný….

  94. ja bych ho o………..

  95. dsdddddddddddddddddddddddddddddddddddddd

  96. jan valášek

    V 55 letech jsem přišel zničehonic o práci/manažer/ a připadám si najednou nepotřebný,nevyužitý s nejistou budoucností.Nejsou mi k ničemu mé životní zkušenosti,každý raději zaměstná mladé ucho bez zkušeností a když čtu v inzerátech hlášky jako..práce v mladém kolektivu,bere mne vztek.

  97. Myslím, že každý z nás si tím uvědomněním (mám první vrásky, či jiné příznaky stárnutí) jednou v životě projde.A i já ve svých 42 let se smiřuji s pocitem, že lepší už to nebude, ba naopak.Krize jak vyšitá……naštěstí si uvědomuji, že bych i v tomto věku na tom mohla být mnohem hůř, at už zdravotně či jinak.A proto si určitě začínám víc vážit toho co mám a užívám si víc toho běžného života a krizy nedám šanci!!!

  98. Je mě 61 let miluji kolečkové brusle, plavání ciklistiku a manžela který je o11 let mladší krize středního věku,neznám.

  99. Založme „Stranu patdesiatročných“ , vyhrajme voľby a zmeňme tento s…..ý režim. Možno „pravda a láska “ zvíťazí až na dru hý alebo tretí pokus. Skroťme tú drzosť a aroganciu mladých ( ak sme ich už nedokázali lepšie vychovať). Je nás predsa dosť a každý deň pribúdajú noví…Máme plné právo zmeniť pavidlá hry.Politici to tu zhovadili a len cez politiku to musíme napraviť! Snáď nie je ešte neskoro….

  100. Mám 58 rokov. Je to dosť, som singel a možno je to aj preto, že nie vždy reagujem, ako by som mala… To je to, že rozum nie je ani vo vyšom veku:-). Ale váže. Rada sa stretávam s ľuďmi, či mladými alebo staršími. Od každého sa dá niečo naučiť… chodím často do prírody, turistiku milujem, bicykluje. Som najradšej, keď sa môžem pridať k skupine nadšencov rovnakého veku, ale aj mladších, ktorí akceptujú starších… Je to veľmi dôležité. Napriek tomu, že občas sa vek prihlási, stále je to super, chodíme, dýchame a hlavne žijeme…pohyb je život. A som presvedčená, že ešte ma čaká veľa, veľa krásnych dní… To isté prajem aj vám.

  101. Je mi 55 let, vrátila jsem se dnes z pravidelného ročního lyžování ve Francii. 6 dnů po sobě najezdíme přes 100 km ( včetně lanovek) 7 hodin lyžování tzv. do plnejch.
    Sportuji 3 x týdně, není problém i ujet 90 – 100 km na kole za den, uplavat 1 km. Je to vše jen o tom, co clověk chce. Jestli brečí nad tím, že už mu je 55 nebo se prostě baví žitotem, dokud to jde a fyzicky může.
    Ve vztazích to je trošku složitejší. Manželství po 35 letech není už o sexu a zamilovanosti, ale o přátelství. To by měli pochopit hlavně manželé a pochopit změny, které se v obou parnerech dějí. Na všechny stresy je úplně nejlepší pohyb… ten čistí hlavu od všech krizí. A úpně nejlepší jsou vnoučata… 100 % relax.

  102. Kdyz jsem chodila do tanecnich a videla sedet gardedamy na zidlich vukol,hrozila jsem se toho,ze jednou bude ze mne takova baba. Ze ve veku 50ti let se zastrelim,abych neprekazela. Kdyz jsem chodila do tanecnich jako gardedama se svoji dcerou,vzpomnela jsem si na tyto sve pocity pred mnoha lety. A v 50ti jsem se blaznive zamilovala a vdala, nasledovala sveho manzela (cecha) do NL,naucila se jejich hroznou rec. Po 5ti letech jsme odjeli do Francie,musela jsem se naucit novou a nesmirne tezkou rec. Ted je mi 66,manzel me opustil a muj zivot nekonci. Jsem na sebe hrda,co vsechno jsem „po padesatce“ zvladla. Sednu do auta a jedu v kuse cca 1 200 – 1 500 km,abych videla nove veci,jezdim do Francie i s vnoucaty lyzovat. Maji co delat,aby babicce stacily. Dala jsem si inzerat na seznameni,hodne muzu desim, ale doufam, ze bude nekde nekdo,kdo umi take na stara kolena plnohodnotne zit. A ja chci do 100! Nejmene! Zdravim vsechny,kteri mne budou nasledovat :-).

  103. […] Krmiči holubů, nebo šedí panteři? […]