Krmiči holubů, nebo šedí panteři?

Naše videa

Za císaře pána

Ako sa varia halušky

Co vidím z okna ložnice

Dolina


Chvilka poezie

28. říjen

Úvodní stránka » 28. říjen

Manželka vyžehlila a vyvěsila dvoumetrovou státní vlajku. Trochu mě to dojalo, jelikož neznám nikoho, kdo by to dělal. Tím se lišíme od Američanů nebo třeba Švédů, kteří všichni vyvěšují vlajky při každé příležitosti a půlka domácností má vlajkové stožáry na dvoře. Nicméně mám s tímhle svátkem trochu problém. A řeknu jaký.

Novodobý český stát, ano, český, protože jeho převlek za Československo nebyl moc dobrý nápad, havaroval hned několikrát za sebou. Myslím si, že zejména proto, že jeho zakladatel se řídil představou, že státy potřebují nějakou vlastní originální ideu, aby vznikly, a tou se pak udržují. Jsem toho názoru, že je to nesmysl. Dokonce si myslím, že pokud takovou ideu mají, je to jako časovaná bomba v kufru. Přinejmenším u nás se to ověřilo.

Masaryk zvolil neortodoxní řešení, totiž vytvoření státního národa česko-slovenského. Jako kdyby název kulatý čtverec zaručoval existenci kulatého čtverce. Virtuálnímu národu sociálně-političtí inženýři zařídili – díky zhroucení starého světa – i území, které bylo územím historickým snad jen u Čechů, u Slováků to byl nesmysl (ani v Bratislavě Slováci nežili, natož v Komárně), o Podkarpatské Rusi ani nemluvě. Tohle nemohlo fungovat a taky to nefungovalo. Když si člověk pročítá třeba parlamentní promluvy z jednadvacátého roku, vidí zřetelně tři tábory s rozdílnými názory a představami. Čechy, Slováky a Němce spolu s Maďary. Němců a Maďarů bylo dohromady dvakrát tolik, co Slováků, ale nikdo se jich neptal, zda nějaké Československo chtějí. Vy, kteří se teď na mě zlobíte, zkuste si představit, že jste se narodili třeba v Liberci německy mluvícím rodičům – jak by vám to Československo bylo blízké. Zkuste si představit, že někde žijete tisíc let a pak se dozvíte, že to není váš stát, že patří sousedům a vy jste tam na návštěvě, a to všechno proto, že sousedi mají nějakou svou státní ideu. Komu se to nelíbí, toho srovná armáda. Tomu Henleinovi jsme to zatraceně usnadnili. Ne že by byl bez viny, ale Masarykova chybná úvaha a česká krátkozrakost zařídily zbytek.

Ostatně dobrým důkazem problematičnosti státní idey je Izrael. Palestinců se taky nikdo neptal, zda se jim to líbí, a jak to vypadá, všichni víme.

Češi, velká část z nich, asi skutečně toužili po samostatném státě, snadno se s ním ztotožnili a byli ochotni pro něj hodně obětovat. A také toho hodně obětovali a hodně udělali. Proto pro nás není ani na minutu přijatelné jiné vidění, než to, které nám vštípili ve škole. Bohužel. Kdo by ale měl nadšeně slavit 28. říjen, jsou Slováci. Nebýt totiž tohoto data, pravděpodobně by dnes byli bezvýznamnou folklórní menšinou v rámci Horních Uher – jako třeba Rusíni. Možná by měli nějakou autonomii pro oblast kolem Banské Bystrice. Rozhodně by však nebyli bývali měli sami dost síly na vytvoření nějakého svého národního státu. O tom se dá těžko pochybovat.

Pokud by se potvrdilo, co se proslýchá, totiž že Masaryk byl nemanželským synem Franze Josefa, celá věc by dostala poněkud pikantní rámec. Československo by bylo synovým trucpodnikem. To je veselá představa, ale něco na ní bude. Leckdo už si všiml, že nový stát byl zmenšeným Rakouskem. Sice lepším, demokratičtějším a svobodnějším, ale se stejnou bombou v kufru. Ale nemusí nám to bránit ve vyvěšování praporů. Je lepší být hrdý na svůj stát, než být na něj naštvaný. Jen s tou pravdou, která vítězí, bych byl opatrný. Není totiž jisté, zda to platí i obráceně. Že co zvítězilo, musí být nutně pravda.

-m-

Komentáře

  1. Tak i takto sa dajú dějiny podat.